pátek 13. listopadu 2015

Sladká pokušení Draca Malfoye

Zdravím vás, drazí čtenáři a čtenářky.

Dnes mám pro vás připraveného Draca Malfoye, v celé své kráse. Tak co dámy, sbíhají se vám sliny? Mě tedy ano. Aaaale o tom... zase jindy.

K věci – včera jsem se vypravila na proslulé Malfoy Manor, kde žije Draco Malfoy - sice nežije sám, má manželku a malého syna, Scorpiuse – ale to mi nebránilo v tom, na něj zírat. Koneckonců, nebyla bych jediná.

Když mě Draco Malfoy pustil dovnitř, usadili jsme se v jednom z mnoha salónků, které se na jeho panství nacházely. Sedla jsem si do křesílka a předstírala, že něco hledám v kabelce, zatímco jsem si ho skrytě prohlížela. Dámy, můžu říct, že jestli se Draco Malfoy od dob Bradavic nějak změnil, tak leda do krásy.

Když si ke mně přisednul, nabídnul mi sklenku červeného – pravý gentleman – a já přijala. Sám si dal to samé. Nato se mezi námi rozhostilo docela trapné ticho, alespoň z mé strany. On mě neskrytě pozoroval, až mě tím přiváděl do rozpaků.

„Ehm, ehm,“ odkašlala jsem si. „Takže, Dr-pane Malfoyi, povíte mi, jak vám to společně s Astorií klape?“ odvážila jsem se na první otázku, přičemž se mi pod stolkem klepaly ruce.

„Ale no tak, zlatíčko, mně můžeš tykat. Pro tebe jsem Draco,“ usmál se a mě se rozklepala i kolena.

„Do-dobře. A odpovít-š mi?“ vykoktala jsem a snažila se nebýt nervózní.

„Ale jistě. Pravda je, že se zřejmě budeme rozvádět,“ uvedl na pravou míru a mě málem zaskočilo. Dámy, čtete správně, Draco Malfoy opravdu bude single!

„Aha, to je mi líto,“ pousmála jsem se. On jen nadzvedl obočí a nechal to být. Málo přitažlivých mužů o sobě ví, že tací jsou, ale Draco mezi ně opravdu nepatří.

„A co bude se Scorpiusem?“

„Co by, zůstane se mnou. Potřebuje pevnou mužskou ruku,“ prohlásil sebejistě.

Zrovna, když jsem se chystala se ho zeptat na jeho kariéru, promluvil on. „A co ty?“

„Co já?“ Překvapeně jsem se na něj dívala.

„Ty někoho máš?“

„No dovol, to je prosím soukromá věc,“ prskla jsem na něj, ale on se nedal zastrašit. Docela mi sice lichotilo, že se o mě takto zajímá, ale teď, při rozhovoru?

„Já vím. Tak mi to pošeptej,“ řekl a mě přeběhl mráz po zádech. Nakonec jsem mu odpověděla – jak, to se nedozvíte. Tentokrát už jsem mu moji připravenou otázku opravdu položila.

„V současné době nepracuji,“ odvětil s klidem a nalil si už asi třetí sklenku vína. Možná čtvrtou, kdo ví.

„Tak to by mě nenapadlo. Ale je pravda, že si to můžeš dovolit, že?“ prohodila jsem jen tak do vzduchu.

Draco se pobaveně usmál. „Ano, to tedy můžu. Závidíš?“

„Ne, ne, jistě, že ne,“ zamumlala jsem. Naštěstí se už nestaral a já mohla pokračovat v rozhovoru. Padaly otázky za otázkou, střídala se sklenka za sklenkou, a jak šel čas, tak byly mé dotazy čím dál víc odvážnější.

„Takže, kolik máš?“

„Kolik mám čeho?“ Nechápavě se na mě podíval.

„Centimetrů,“ upřesnila jsem. V té chvíli mi nedocházelo, že je to osobní.

„Ale, ale, nezdá se ti, že tohle do novin nepatří?“

Oběma nám docházelo, že nemyslíme na to, kolik centimetrů má na výšku.

„Musím přeci informovat čtenářky. Abys věděl, každá osoba mého pohlaví, co o tobě byť jen jednou slyšela, na tebe dnem i nocí myslí,“ zašeptala jsem přiopile.

„Ach, i ty?“ pousmál se a lokl i červeného.

„Chtěl bys vědět, viď?“

„Chtěl.“

Myslím, že psát, co se stalo pak, už nemá smysl. Asi by mě vyhodili z práce… Díky bohu, potřebují mě, jsem jejich nejlepší redaktorka. Ale o tom zase jindy.

Stačí jen dodat dámy, počkejte si, třeba se na vás taky usměje štěstí – anebo Draco Malfoy. Chutná opravdu… Sladce. Hihi.

Pé es – ani ta délka není špatná…

Vaše,

*A.99*

Žádné komentáře:

Okomentovat

Předem děkuji za každý komentář :)