čtvrtek 4. srpna 2016

Sedmá recenze aneb nikdo není dokonalý

OTKA (Ošklivá tlustá kamarádka)
Kody Keplingerová


„Smažky si teď říkají vědci? To jsem ještě neslyšela.“

Originální název: The DUFF (Designated Ugly Fat Friend)
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 300
Vazba: Paperback
Rok vydání výtisku: 2015
Překladatel: Martina Buchlová

Anotace: Sedmnáctiletá Bianca Piperová je cynická a loajální a zdaleka si nemyslí, že je mezi svými kamarádkami ta nejkrásnější. Je taky moc chytrá na to, aby skočila na lep sladkým řečičkám školního hezouna Wesleyho Rushe. Bianca ho vlastně nenávidí. A když jí dá tu nepěknou přezdívku, vychrstne mu colu přímo do obličeje.
Ale doma to teď nestojí za nic a Bianca touží po rozptýlení. Což dopadne tak, že Wesleyho políbí. A co hůř, líbí se jí to! Při pokusu se z toho nějak vykroutit se z ní a jejího úhlavního nepřítele stanou „kamarádi s výhodami“. Což se samozřejmě brutálně nevydaří. Wesley neumí moc naslouchat a jeho život taky stojí za starou belu. A Bianca si s hrůzou uvědomí, že do kluka, kterého nenáviděla, začíná být trochu zamilovaná.


Jako vážně?
Aneb moje slova poté, co jsem dočetla anotaci. Zprvu mě navnadila, ale to spíš proto, že jsem chtěla zjistit, jak moc velká „blbost“ to bude. Z popisu knihy příběh vyznívá jako přihlouplý románek, plný klišé a neoriginálnosti. Ale je tomu tak i ve skutečnosti?

Skutečnost
Tadá! Ne, není. Skutečnost, pravda - nazývejte si to, jak chcete - je jiná. Ne doslova, má to přeci jen slabý klišoidní kontext, ale neubírá to knize na kráse. Až na poměrně kostrbatý začátek, který může, ale nemusí čtenáře odradit, je kniha opravdu skvělé počtení. Nejedná se totiž jen o románek, jak je psáno v anotaci. Hlavní postava totiž zažívá i problémy, se kterými se rychle ztotožníte a Biancu si prakticky hned oblíbíte. Biančin problémový život navíc dodává knize na reálnosti. K tomu vás celou knihou provází i problém zvaný OTKA - aneb syndrom „ošklivé, tlusté kamarádky“.

A jak to bylo dál?
Příběh se odvíjí plynule, malinko očekávatelně, ale s grácií a humorem, nad kterým se zasmějete třeba i nahlas. A to říkám z vlastní zkušenosti. Biančin cynismus jednoduše nezklame a vy tak máte při čtení neustále úsměv na tváři. Text se čte plynule, a bez problémů, postavám také není co vytknout. Jejich chování jsem si dokázala živě promítnout před očima, což bylo pro mě opravdu velké plus. A všechny mají své příběhy, které vám sama Bianca později odhalí. Jak poznala Jessicu? Jak Casey? Věřte nebo ne, u téhle knihy se nudit rozhodně nebudete.

Závěrem
Konec knihy se mi líbil. Ale nebyl tím nejlepším ze všeho, protože to, čím kniha tak vyniká, je něco dočista jiného. Celý příběh, postava Biancy a její smýšlení, totiž přináší jedno důležité poselství - nikdo není dokonalý, a to je v pořádku. Tuhle knížku bych opravdu doporučila všem, co si moc nevěří, protože se nejen ztotožníte s Biancou, ale taky změníte pohled na svět. A nezapomeňte: všechny jsme tak trochu OTKY.

98%

2 komentáře:

  1. Spíš než "všechny jsme tak trochu OTKy" bych spíš řekla "všichni jsme tak trochu OTKy". Kromě Wesleyho, samozřejmě, protože ten nemá kamarády :D
    Výborná recenze, krásně jsi v tom všechno shrnula, měla jsem úplně stejné pocity :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :D :).
      Ty jsi ale ošklivá :( :D. Chudák Wesley, teď si najde kamarády určitě jen proto, aby mohl být OTKa. :D

      Vymazat

Předem děkuji za každý komentář :)