sobota 24. září 2016

Práce v knihkupectví


Práce v knihkupectví zní na jednu stranu zajímavě anebo naopak šíleně nudně. To už záleží na tom, jaký jste typ člověka – lidé, co čtou rádi, by pro takovou práci zabíjeli, a ti, kteří o knížky v životě sotva zakopli, nad ní jen ohrnou nos. Co ale obě skupiny neví, je, že i tahle zdánlivě obyčejná práce toho obnáší více, než je mnohdy vidět na první pohled.


I když člověk jen vejde do knihkupectví, málokdy se mu stane, že by narazil na zamračené a neochotné prodavačky/prodavače. Samozřejmě záleží na daném obchodu, ale pokud se to stane, tak opravdu ojediněle. Trochu pozornější jedinci si možná povšimnou, že ať už právě ten, koho o pomoc požádají, dělá cokoli, zanechá toho, a jde jim pomoct – většinou. Nemůžu a ani nedokážu mluvit za všechna knihkupectví, ale u nás to tak určitě platí.




A co všechno tedy spadá pod práci v obchodě s knihami? Kromě samotného prodávání knih (a tedy i práce s kasou) se dá vyjmenovat spousta věcí. Já, jako brigádník, nejčastěji rovnám knihy, doplňuji nové ze skladu – případně je v něm i rovnám -, radím lidem a hledám jim dané knihy anebo dělám „vratky“. Tak se říká knihám, které už se zkrátka neprodávají, a proto si je nakladatel vyžádá zpátky. My knihy najdeme, zabalíme a pošleme pryč.

Někteří z vás jste se mě ptali, zda mám nějaké zaměstnanecké výhody. Abych pravdu řekla, pro mě je kolikrát výhoda a čest už to, moci vůbec držet knížky, co zrovna vyšly, v rukou. Vybalit je, prohlédnout si je… To je něco magického. A je jedno, jestli mluvíme o novém Harrym anebo jiných, stejně žádaných titulech. Ale ne, oficiálně žádné výhody jako brigádník nemám. A nezáleží mi na tom. Možná si teď někteří z vás ťukáte na čelo, ale já tady kvůli výhodám nepracuji.

Trochu paradox je, že právě díky otázce, zda tu, u nás, mají brigádníci slevy na knihy, jsem se k této práci dostala. A protože shodou okolností brigádníky sháněli, ani jsem se nenadála a měla jsem práci. Pak už mi bylo fuk, že sleva na knihy není – výměnou za tak bláznivý dotaz jsem získala „práci snů“.

A co mám na svém „džobu“ nejraději, co mě na tom nejvíce baví? A co mi přijde naopak jako takzvaně „nejtěžší“?
Samotné mi občas dělá největší problém ne to, něco najít – to se stává celkem pravidelně, a zase tolik mě to netrápí, protože každý se sem tam přehlédeneme -, a stejně tak ani tahání mnohdy těžkých knih či stolků. Mluvím o psychologické stránce věci, tedy o přístupu k práci samotné. Ať už je vám sebevíc nanic, neustále se máte usmívat. Dvanáct hodin v kuse, bez přestávky, i kdyby na vás byl některý ze zákazníků zbytečně hrubý. Jednoduše jednáte s lidmi, a u toho platí staré dobré pravidlo: „náš zákazník, náš pán“. Trpělivost, úsměv a výdrž – motto, které mě provází při práci v knihkupectví.

Avšak musím uznat, že teď jsem vyložila svoji práci jako nějaký horor. A to rozhodně není pravda! Ono totiž, když to vezmu z druhé strany, tak právě ta komunikace s lidmi mě na tom celém fascinuje. Denně potkáváte, minutu za minutou, hodinu za hodinou, človíčky různých názorů, nálady a vkusu; lidi, co jsou dospělí, staří, ale také děti. Spousta z nich se s vámi dá do řeči, i třeba neúmyslně, a vám to svým způsobem zvedne náladu. Sice si pak daný člověk myslí, že vás otravuje, ale naopak. Je to jako u psychologa: my posloucháme, vy vyprávíte. A vzhledem k tomu, že psychologii hodlám studovat, upovídané zákazníky mám vůbec nejradši. Je to, jako byste na chvíli odložili svůj život a sledovali něčí jiný, jako záznam na starém filmu z devadesátých let. Ať už si zákazník povídá s vámi, anebo s někým jiným, vy to prostě posloucháte a jen se usmíváte nad tím vším. Někdy nad bizarností jejich problémů, někdy s nimi soucítíte a jindy se dokonce i pobavíte. A to mě na tom vážně fascinuje.


Mými nejoblíbenějšími perličkami jsou asi ty zážitky, kdy mi staří lidé říkají „mladá pani“, dospělí jednoduše „slečno“ a děti mě oslovují „paní“. Obecně je hrozně roztomilé narazit na slušně vychované děti. Naposledy jsem se nad jedním rozplývala ještě hodinu, a to jen proto, jak mě oslovilo, a jak ke mně vzhlíželo s úctou v očích.

Žádná práce by ale nebyla úplná, kdyby nebylo spolupracovníků - nebo kolegů, chcete-li. A povětšinou v životě platí zákon schválnosti, tedy že dostanete dobrou práci, ale špatné kolegy anebo naopak. V obou případech se to dá snést, ale přeci jen to není ono. Já mám to štěstí, že jsem „schytala“ oboje: výbornou práci, která mě naučí spoustu do života, a skvělé kolegyně, se kterými si parádně rozumím. A co chtít víc?

Malá rada na závěr:
až příště vejdete do obchodu, a je jedno, jestli to bude knihkupectví anebo třeba pekařství, zkuste se prostě usmát a pozdravit. Ono to těm lidem tam zlepší den, a uvidíte, že vám taky. S úsměvem jde přece „všecko líp“.

 

9 komentářů:

  1. Skvělý článek! Ráda bych v nějakém knihkupectví nebo knihovně taky pracovala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom ti bohužel nepomůžu, jediná rada, kterou mám, je prostě se po takové práci poptat. Ale nezoufej, třeba se ti to jednou podaří :).
      A děkuju moc, jsem ráda, že se líbil! ^^

      Vymazat
  2. Sama jsem dva roky prodávala v knihkupectví a je to jako bych ten článek psala sama :) Dodnes na ty dva roky ráda vzpomínám, byla to nejlepší práce, kterou jsem zatím měla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To slyším hrozně ráda :). Je skvělé, že nejsem sama, kdo má z téhle práce takový pocit! ^^

      Vymazat
  3. Moje práce snů! Moc ti závidím, že jsi tu možnost dostat tuhle práci dostala. Já musela v našem městě chodit do uzenin a asi ani nemusím říkat, že to byl horor. Nemluvě o tom, že mi jednou popadali bedny s cukrovím a zavalili mě. Moc ti tuhle práci přeju! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Merlina, to zní děsně! :D Doufám, že teď už budeš mít jen samé dobré brigády. Zkus se třeba poptat i v knihovně, jestli tě v knihkupectví zamítli, v nejhorším případě ti řeknou ne. A třeba se ti to jednou podaří :).
      Děkuju ti moc! ^^

      Vymazat
  4. Chtěla bych se zeptat, je ti už osmnáct, nebo mezi patnácti a osmnácti? Zajímalo by mě, jestli totiž berou do knihkupectví už před dosažení plnoletosti:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechci tedy odpovídat za autorku, kterou zdravím (kolegyňko) ale na práci s kasou, což většinou se vyžaduje i od brigádníků musíš mít osmnáct.

      Vymazat
    2. Na tom záleží. Na práci s kasou skutečně musíš mít osmnáct, ale v knihkupectví se často najde i jiná práce, jak jsem psala nahoře. U nás bereme i brigádníky pod osmnáct a jen je nepouštíme za kasu. :) To už je individuální rozhodnutí každého knihkupectví.

      Vymazat

Předem děkuji za každý komentář :)