Peccatum diaboli

POPIS: Nevinný chlapec prožívajíc muka.

***

První tóny posledního slova,
němá ústa plna výkřiku.
V černé oblečena smutku vdova,
uctívajíc krásy pomníku.

Zhýřelé srdce zpívajíc baladu
o duši, co nenalézá klidu.
Kosti oběti přinuceny k rozkladu,
v dáli popěvky zdrceného lidu.

Palčivá bolest šířící se po těle,
v květech uložena umírající panna.
Ret na ret položený směle,
chytaje se záchranného lana.

Kapky deště stékajíce po tváři,
rudou mlhou zakalen zrak.
Uložena k poslednímu výdechu v žaláři,
na obzoru pluje červánkový mrak.

V temnotě utichaje víly hlas,
ticho prolomujíc houkající sova.
V záři luny kveta klas,
ve vzduchu se vznášejí drtící slova.

Šlápnutí z bláta do louže a zpět,
slunce topící se v krvavém západu.
Pln strachu usychaje květ,
polykaje osudu návnadu.

Nosíc roucho bezbrannosti,
ta spanilá utichající bolest.
Zhasínajíc svícen nelibosti,
lehajíc si na smrtelnou pelest.

Dávajíc sbohem poslední,
nevnímajíc intriky nepřítele.
Och, má múzo, pohlédni,
hraj si na ledového velitele.

Budíc se ze zlého snu,
netečné oči sledují tiše.
Jít vstříc poslednímu dnu,
realita se snem protkána hluše.

Oči zhaslé jako svíčky knot,
na tváři sladký úsměv.
Do srdce zapíchnut dýky hrot,
slavík zpívaje poslední popěv.

Po zádech plaze se mrazivý dech,
hrající posmrtnou skladbu.
Vše okolo pokrývaje hebký mech,
tvoře okolo hřbitova hradbu.

Marnotratné životy jsou utraceny,
ve zdech zní zlověstný smích.
Úpisy vlastní krví zpečetěny,
nad smrtí vise ďáblův hřích.