Šestá recenze aneb tentokrát česky

Poselství blíženců

Ilona Fišerová

„Kdo větší vinu nese, ten bude schovávat se v lese. Pokud jen nos vystrčí, ptáci na něj budou útočit. Kdo zlo jenom podpořil, naši říši ozdobí. O této kletbě není sporu, nikdy už nebudou spolu!“

Originální název: -
Vydání: První
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 149
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2016
Překladatel: -
Ilustrátor: Petra Hilbert

Anotace: Na světě existuje mnoho tajemných a záhadných knih, u nichž nikdo neví, kde se vzaly a proč vlastně vznikly. Jednou z nich je i Necronomicon. Snad i díky této tajuplné knize se protnou osudy dvou obyčejných sedmáků – Michaely a Lukáše. Při pátrání po tajemství podivné paní Černé a Necronomiconu nakonec možná pochopí, co je v životě opravdu důležité. Ale na to by patrně nikdy nepřišli, kdyby se jim do všeho nepletli Míšini bratři – jednovaječná dvojčata Kuba a Adam – kvůli kterým se události ještě pořádně zamotají…

Jak?
K této knize bych se normálně asi těžko dostávala. Není úplně mimo moji věkovou kategorii, ale taktéž se s ní přímo neschází. Oficiálně je to kniha pro děti od jedenácti let, nad čímž by jiní vrstevníci s opovržením kroutili hlavou a jednoduše knihu odložili - nebo ani nevzali do rukou. Tak proč já ano? Znáte to. Známá měla známou a ta měla známého… Knihu napsala maminka mojí kamarádky a já jednoduše neodolala. Nelituju, a co víc, rozhodně bych ji kategoricky nezařadila čistě pro děti. Možná jsou v knize velká písmenka, no, rozhodně větší než jinde, ale příběhově by to, podle mého názoru, bavilo i mé skoro-vrstevníky.

Začátek
Do téhle knížky jsem se začetla prakticky ihned, což mě mile překvapilo. Nejenže má paní Fišerová plynulý a příjemný styl psaní, ale i dějově mě kniha zaujala. Celý příběh jsem zhltla za jedno odpoledne, nestalo se mi, že bych se u knížky nudila nebo ji musela odkládat. Velkým plusem byly postavy, jejichž chování anebo přezdívky (Praběnka) mi rychle přirostly k srdci. A co bych rozhodně vypíchla, bylo milé prostředí, kde se odehrávala většina scén - domov důchodců. Nedovedu si představit přátelštější místo pro tento příběh.
Sice byl trochu zarážející věk dvou hlavních hrdinů, Míši a Lukáše, které bych podle chování a smýšlení tipovala na více, než na třináct, ale v knížkách pro „děti“ asi těžko potkáte šestnáctiletá a víceletá stvoření. Nicméně jsem to nebrala jako něco, co by mě mělo nějak ohromně odradit - jednalo se o pouhý nezvyk.

Tajemství
Celou knihou se táhlo jedno dlouhé tajemství, a to záhada knihy Necronomicon a její majitelky, paní W. Černé. Jak kniha, tak paní W. Černá mě hned zaujaly. Zápletka a pohádkový příběh, který celé „mysterium“ doprovázel, byly opravdu skvěle vymyšlené, a nestydím se prohlásit, že mě obojí na chvíli vrátilo do dětských let.

Proč ne stovka?
Tahle knížka se mi líbila na všech frontách, mile mě potěšila a trochu i překvapila. Vlastně, v mojí recenzi jsem jí pořádně nic nevytkla. Tak proč nepřibude pod text krásná kulatá stovka? Jak už jsem na začátku rozebírala - knihu bych sice nezařadila pro děti, ale ani do mojí běžné kategorie. Jde o to, co je člověk zvyklý číst. Já čtu young adult romány, povětšinou fantasy či scifi, a to konkrétně dystopie. Toto je tedy něco nového, a byť hezkého, tak neobvyklého. Nedávám sto, protože je kniha příliš oddechová, jen málokdy čtenáři mého věku přivodí pocit napětí. Ale víte co? To je v pořádku. Člověk si někdy potřebuje odpočinout, takže pro mě tohle není minus, ne tak velké, aby knihu znehodnotilo. Rozhodně ji mohu doporučit těm, co dočtou knížku a propadnout do stavu „chci číst, ale jsem ještě tak mimo z toho předchozího, že vlastně nevím, co číst, ale zároveň vím, jen se mi do toho nechce, protože… a…“. V tomto případě je kniha Poselství blíženců to pravé pro vás.

96%