Hon
Andrew Fukuda
Originální název: The Hunt
Vydání: První
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 296
Vazba: Paperback
Rok vydání výtisku: 2014
Překladatel: Jakub Kalina
Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější…
Upíry jsem měla ráda asi odmalička. Sice jsem se jako dítě při sledování parodického divadla na motiv Drákuly klepala strachy, ale přesto: fascinovali mě. Pokračovalo to čtením série Stmívání, ke které tíhnu doteď, poté knihy spisovatelky L. J. Smith anebo série mladičké autorky Abigail Gibbs. Takže pro mě bylo logické sáhnout po další trilogii, která je motivována těmito krev-sajícími tvory. A výsledek? Nelituju!
První kapitoly
Začátek knihy nás vrhá do neznámého světa, z pohledu kluka, který do společnosti spíše nezapadá, než zapadá. Není totiž člověk. Říkáte si, člověk? Na tom bude asi něco špatně, když to má být kniha o upírech. A to je právě to: upíři si v tomto světě říkají „lidé“ a považují sami sebe za nadřazené, vládnou světu a obyčejné lidi nazývají „glupany“. A hlavní hrdina je, jak už jste jistě uhodli, glupan. Co je na něm zvláštní, je to, že si hraje na člověka, tedy na upíra. Holí se, nasazuje si falešné špičáky, snaží se nepotit, nesmát - místo toho se „lidé“ škrábou na zápětí, kde mají vtipnou kost -, a jednoduše se přetvařuje. A to z jediného určitého důvodu: každý glupan, který je objeven, je zabit.
Hlavní hrdina mi už od začátku sedl. Byl sympatický, dalo se s ním snadno zpodobnit, a celkově pro mě nebylo těžké se do děje začíst a vcítit se do situace. Bylo to pro mě něco známého, ale popsaného jiným, zvláštním a kupodivu skvělým způsobem.
Jak to šlo dál?
Od děje jsem nemohla odtrhnout oči. Byl skvěle popsaný, nabíral „grády“; hlavnímu hrdinovi šlo prakticky skoro pořád o život, což situaci logicky stěžovalo a vás více a více napínalo.
K takzvanému vyvrcholení dochází čtvrtinu před koncem knihy. Nebudu samozřejmě prozrazovat, o co jde, to už musíte zjistit sami! Ale rozhodně se je na co těšit. Tím však kniha ani zdaleka nekončí, ani se nestává nudnou. Až do samého konce jste napjatí jako struna u houslí a za sebe říkám, že jsem z celého děje byla nadšená.
K závěru
Jediné, co se mi zdálo slabým článkem knihy, byly některé postavy „lidí“, se kterými se Gen pravidelně potkával. Určité z nich nebyly tak dobře vykreslené a to ubíralo knize na realističnosti. Jinak mě kniha nadchla, potěšila a nabídla mi další z dnešního tisícera pohledů na upíry. Rozhodně doporučuju všem fandům fantasy a upírů, příběh vás nezklame.
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější…
Upíry jsem měla ráda asi odmalička. Sice jsem se jako dítě při sledování parodického divadla na motiv Drákuly klepala strachy, ale přesto: fascinovali mě. Pokračovalo to čtením série Stmívání, ke které tíhnu doteď, poté knihy spisovatelky L. J. Smith anebo série mladičké autorky Abigail Gibbs. Takže pro mě bylo logické sáhnout po další trilogii, která je motivována těmito krev-sajícími tvory. A výsledek? Nelituju!
První kapitoly
Začátek knihy nás vrhá do neznámého světa, z pohledu kluka, který do společnosti spíše nezapadá, než zapadá. Není totiž člověk. Říkáte si, člověk? Na tom bude asi něco špatně, když to má být kniha o upírech. A to je právě to: upíři si v tomto světě říkají „lidé“ a považují sami sebe za nadřazené, vládnou světu a obyčejné lidi nazývají „glupany“. A hlavní hrdina je, jak už jste jistě uhodli, glupan. Co je na něm zvláštní, je to, že si hraje na člověka, tedy na upíra. Holí se, nasazuje si falešné špičáky, snaží se nepotit, nesmát - místo toho se „lidé“ škrábou na zápětí, kde mají vtipnou kost -, a jednoduše se přetvařuje. A to z jediného určitého důvodu: každý glupan, který je objeven, je zabit.Hlavní hrdina mi už od začátku sedl. Byl sympatický, dalo se s ním snadno zpodobnit, a celkově pro mě nebylo těžké se do děje začíst a vcítit se do situace. Bylo to pro mě něco známého, ale popsaného jiným, zvláštním a kupodivu skvělým způsobem.
Jak to šlo dál?
Od děje jsem nemohla odtrhnout oči. Byl skvěle popsaný, nabíral „grády“; hlavnímu hrdinovi šlo prakticky skoro pořád o život, což situaci logicky stěžovalo a vás více a více napínalo.
K takzvanému vyvrcholení dochází čtvrtinu před koncem knihy. Nebudu samozřejmě prozrazovat, o co jde, to už musíte zjistit sami! Ale rozhodně se je na co těšit. Tím však kniha ani zdaleka nekončí, ani se nestává nudnou. Až do samého konce jste napjatí jako struna u houslí a za sebe říkám, že jsem z celého děje byla nadšená.
K závěru
Jediné, co se mi zdálo slabým článkem knihy, byly některé postavy „lidí“, se kterými se Gen pravidelně potkával. Určité z nich nebyly tak dobře vykreslené a to ubíralo knize na realističnosti. Jinak mě kniha nadchla, potěšila a nabídla mi další z dnešního tisícera pohledů na upíry. Rozhodně doporučuju všem fandům fantasy a upírů, příběh vás nezklame.
96%
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za každý komentář :)