Dvacátá čtvrtá recenze aneb ve znamení kříže

Andělé a démoni

Dan Brown

"Někdy musíte pohnout horami, abyste našel pravdu.“

Originální název: Angels & Demons

Vydání: První

Nakladatelství: Metafora

Počet stran: 580

Vazba: Hardback

Rok vydání výtisku: 2003

Překladatel: Lubomír Kotačka

Anotace: Kniha líčí první dobrodružství uznávaného harvardského symbologa Roberta Langdona, budoucího hrdiny knihy Da Vinciho kód. Spletitý příběh jedné noci a jednoho dne začíná nočním telefonátem, v němž se ředitel elitního švýcarského vědeckého ústavu CERN na symbologa obrátí s žádostí o pomoc při pátrání po vrazích jeho kolegy. Cejch, který má zohavená mrtvola vypálený na hrudi, Langdona přivádí na stopu dávného bratrstva iluminátů, kteří po desítkách let zdánlivé nečinnosti opět udeřili, aby přímo v srdci katolické církve, ve Vatikánu, definitivně a poněkud brutálně vyřešili odvěký spor vědy s náboženstvím.

Každému z nás projde za život rukama spousta knížek. Někomu více a někomu méně, jedna knížka vás baví, druhá vás uspí lépe než zlá čarodějnice Růženku a třetí vás zaujme, ačkoli nespadá přímo do kategorie toho, co obvykle čtete. Zaujme vás natolik, že popravdě nevíte, co si máte myslet, a tak čtete dál. A příklad u mě samotné je právě tato kniha.

Vražedný bazén na úvod
Příběh o profesorovi dějin umění Robertu Langdonovi, jeden z nejznámějších vydaných od autora Dana Browna, začíná poutavým prologem, který vás patřičně navnadí k dalšímu čtení. Díky tomu se následující kapitoly zdají být nudnější, ale radím vám: užijte si klidu, dokud to jde. Jakmile se děj takzvaně "rozjede“, budete lapat po dechu a hledat jakýkoli náhradní přísun kyslíku. A nedostane se vám ho.
Co se mi na začátku ale líbilo, byl právě ten úvod do děje. I přesto, že Andělé a démoni není kniha, která by jako první pojednávala o tomto profesorovi umění, tak to čtenáři tak přijde. Nemusí být zmatený z toho, co bylo nebo bude, děj zkrátka sedí na dobu „tady a teď“ a úvod se proto čte opravdu dobře.

Vrtulníkem a ještě dál
Pamatujte si jednu věc: jakmile je na scéně vrtulník, ženete se spolu s hlavní postavou do maléru. A to není spoiler, jen menší upozornění, protože je lepší se předtím zhluboka nadechnout. Během čtení na dýchání totiž není čas ani myšlenky.
Abych pravdu řekla, tak jsem měla, mám a budu mít ráda napětí, ale čeho je moc, toho je příliš. Právě jako vražedná kombinace Brownových podrobných popisů - ať už situací anebo okolí - a napětí. Nechápejte mě špatně, čtení jsem si opravdu užívala, jen mi z toho málem vybouchl mozek. Zkrátka a dobře, některou knihu odložíte proto, že vás nebaví, jinou proto, že si od ní musíte odpočinout.

Matematický součet
Matematiky je v knize hodně, stejně jako fyziky a náboženství. A tím je kniha originální a zajímavá. V jeden moment nechápete naprosto nic a pak najednou bum, prásk, vše je jasné. Jak vám, tak hlavní postavě.
Pro mě samotnou bylo největším záporem knihy ta rychlost. Nestíhala jsem si uvědomit všechny zápletky a hlava mi třeštila. Za mě tam bylo moc nových situací najednou, které musí čtenář vstřebat.
Další věc, která mi malinko vadila, bylo násilí. I když ne, to není přesně řečeno. Jen jsem si až moc představovala situace v knize a věřte mi, že některé byly opravdu dost „drsné“.

Naopak postavy byly pravým opakem všeho; sympatické, realistické, byly takovým pilířem ve chvíli, kdy už jsem třeba byla z děje úplně mimo. Za ty dávám Brownovi „malé, ale bezvýznamné“ plus.
A sice byla zápletka něco, co mi dalo opravdu zabrat, zároveň však smekám před autorem klobouk. Vymyslet něco takového, to už není jen tak. Ať už hovořím o celé pointě, anebo menších souvislostech v průběhu děje, tak jako tak to bylo nečekané a zatraceně brilantně promyšlené.
V poslední třetině jsem sice už tušila, kdo je hlavní záporák, přesto mě konec šokoval - a to tím, proč byl onen záporák vlastně záporákem. Všechny ty souvislosti vyšly na povrch a i po pár hodinách od dočtení dokážu říct jen jedno slovo: páni.

Změna úhlu pohledu
Kdybych měla shrnout svůj názor, tak musím zmínit to, jak moc tahle knížka změnila můj názor. Na svět, na život, na to „něco“, co tu je - Bůh, vesmír, hmota, energie, zkrátka cokoli -, ale i na církev. Vypisovat se o tom nebudu, protože o tom recenze není, navíc jsem pořád docela „v rauši“ z konce téhle knížky. Ale ano, propojení vědy a náboženství je jedna z věcí, která mě na ději knížky uchvátila. A už navěky si budu pamatovat, že cyklotron vede až do Francie, má dvacet sedm kilometrů na délku a osm v průměru a budu s tím perlit na fyzice ve škole.

Na závěr
Není a nebyla to kniha, která by mě zanechala v naprostém úžasu, a která by zásadně pohnula mým osobním knižním vesmírem. Ale líbila se mi, a to poměrně dost, a přes všechny výhrady se i dobře četla. S nadsázkou říkám, že tohle můžu doporučit každému, kdo nemá slabý žaludek (a taky mozek).

93%