Binární svět

Celý vesmír je poskládaný z čísel
každý atom, molekula, buňka.
Celý vesmír, všechny hvězdy, komety.
Jsou jich plné palety.
Jednoduchá, stále stejná, neměnná.
Žádná písmenka, žádná proměnná.
Jen jedna, nula, nula, jedna.
Jen dva stavební prvky.
Svět je tvořen binárními celky.
Vše zapadá do sebe,
hvězdy patří na nebe,
vše stvořeno bylo,
aby klapalo a fungovalo.
Atomy z jedniček a nul,
jako zrníčka, jako sůl.
Z atomů molekuly a buněčné stěny.
Malé celky vytvořily velké,
něco je hluboké a něco mělké.
Protiklady, co otočí se k sobě zády.
Jiná čísla zapomenuta byla,
k protikladům se zkrátka nehodila.
Stejně jako já.
Nehodím se, nejsem nula nebo jedna,
nemám binární kód v žilách,
krev je poháněna jiným směrem,
binarita je mým nepřítelem.
Nezapadám.
Jsem duha v černobílém světě,
devítka mezi jedničkami,
sedmička obklopená samou nulou.
Všude vidím polaritu,
jen já jsem nepolární,
rozladěná struna,
která nástroj nepohání.
Zpomaluje. Zpomaluju.
Z davu nul neustále vybočuju.
Binární kód sráží mě na kolena,
copak ale můžu za to, že jsem jiná?