Jdeš sám po cestě,
skrz neskutečné sny.
Jdeš sám po cestě,
dereš nekonečnými dny.
Kráčíš a nečekáš,
srdce ti v hrudi hlasitě buší,
kam směřuješ, proč utíkáš,
málokdo to ví či tuší.
Jen ty a tvoje myšlenky,
někdy temné, jindy sluncem ozářené,
múzou políbené
jsi sám s myšlenkami
po tváři ti kanou slzy
možná tě to v hloubi duše mrzí.
Ostatní se ptají, kladou dotazy,
valí je na tebe ze všech stran,
kdyby ti tak jenom rozuměli,
že občas chceš být sám.
Že občas není třeba cíle,
když je tvůj život plný dření, píle,
že občas chceš jen vypnout,
utéct před osudem, který je ti dán,
skrýt se před pohledy okolí,
skrýt se, jenom ať to nebolí.
Kdyby ti tak jenom rozuměli,
že občas chceš být sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za každý komentář :)