Black lady

POPIS: Žena, která zratila naději. A tak skočí...
***

Chtěla pryč uletět,

ale nenašla křídla.

Toužila nic nevědět,

být panenka z mýdla.

Chtěla být nevinná,

jemná tvář, nos a očka.

Toužila být zloby zbavená,

a jen smrti se dočkat.


Chtěla jen proplouvat krví a žalem,

jež obklopuje ji ze stran všech.

Toužila dostat svoji smrt darem,

a přeci jen ani neviděla jezera břeh.

Chtěla zažít pocit štěstí,

místo toho jen sténala dál.

Toužila být bez neřestí,

však vánek pořád jen stál.


Chtěla pocítit sluneční paprsky na kůži,

však nebe nad ní je zatemněné dál.

Toužila jednou nepíchnout se o trn na růži,

necítit bolest, jak by si to ďábel přál.


Chtěla být jednou sama, v temnotě,

tak aby jí neviditelnost křídla propůjčila.

Toužila zas jindy, neustále, jak v robotě,

aby se kolem ní společnost naklíčila.


Chtěla jen nadále naivně doufat,

že pak do hrobu nevkročí sama.

Toužila po tom, prostě si zoufat,

než ji odnese ta černá dáma.