Folia sonantia

POPIS: Dívka, která je nucena ublížit milovanému.
***

Tak moc pronikavý chtíč,

když kráčela tmou temnou.

Spánek, ten prokletý dříč,

nechtíce vyslovit lež jemnou.


Dívka hledaje dál a dál,

toužíc po lžích krutých.

Netvor v srdci stále spal,

nenalézaje odpovědí skrytých.

Zklamaně dál ta panna stála,

jen ona tak moc hloupila.

Na hrudi si hada hřála,

když v moci ta srdce loupila.


Úsměv a ďolíčky ve tváři,

tak milá, smutně hezká.

Uvnitř trpíc jako zvíře v žaláři,

netvor zdáli pozoruje, tleská.


Malý krůček toužila udělat,

padla by dolů mrtvá a chladná.

Nemohla na tom prodělat,

snad najevo by vyšla pravda zrádná.


Na srdci tížíc ji hříchu plémě,

jak uniknout snad někdy zjistí.

Vítr ji do zad bodal jemně,

líbal ji jako okolo ševelící listí.