Osudová hodina

POPIS: Bella, Edward a jedna osudová hodina.

Čas se pomalu táhl a já trpěla tím nejhorším, nejotravnějším předmětem, kterej kdy mohl existovat. Fyzikou. A k tomu učitel kecající o všem možném, jen ne o fyzice. A kdo se to pak má všechno učit? No, já teda rozhodně ne. Mnou zmiňovaným předmětem prolézám s odřenýma ušima, ale důležité je, že nepropadám. Zatím.
Moje myšlenky znenadání přerušil zvonek. Následovala další úděsná hodina. Matika. Achjo… Pomalu jsem se zvedala, chystajíc se k přesunu do jiné učebny.
„Ehm… Bello?“ ozvalo se znenadání za mnou. Otočila jsem se a stál tam on. Edward Cullen. Moje srdce spustilo maraton, bylo k nezastavení. Syn učitele, vzorňáček, hvězda školy, model po mně něco chce? To. Není. Možný.

Zčistajasna mě začaly napadat samé absurdní myšlenky, ale přesto jsem si je nedokázala zakázat. Co když mě pozve na rande? Co když mě miluje? Co když mi chce vyznat lásku? Ááááách! Moc mi nechybělo, abych sebou třískla před očima všech mých spolužáků na zem. Což by nebylo zrovna nejlepší. Moje ztřeštěné nápady přerušilo jeho tiché, ale důrazné odkašlání.

„Jo, jasně… Co potřebuješ?“ Fíha, já jsem dobrá! Ani jsem se nezakoktala… Napětí ve mně pomalu narůstalo s tím, jak se nadechoval.
„Dala bys mi, prosím, opsat dnešní úkol?“