Final decision

POPIS: Myšlenky Rose před koncem.

Věděla, že je zbabělé říct ne. Ale můžete říct ne jí?
Nemůžete. Nikdo nemůže. Jednou přijde čas a ona si vás vezme, tak jako všechny ostatní.
Co když se jí ale bojíte tak moc, že nejste schopní ničeho, jen tak stát a buď se zmoci na to prosit o slitování, nebo… jen brečet? Nikdo není dokonalý. Ničí sebevědomí nesahá až do stropu.
Ale ona… ona ani neví, co pojem sebevědomí znamená. Nikdy ho neměla. A pokud ano… tak stejně sahalo hodně hluboko.
A to byla příčina. Příčina toho, že i dnes, když mohla svůj strach překonat, jen tak stála a tvrdohlavě odmítala. Neodmítala ji, to nedokázala.
Ona totiž jen tak stála a odmítala pomoc cizích. Jemný vítr jí ustrašeně vanul v zádech, paprsky pozdního slunce se schovávaly. I počasí vycítilo tu pochmurnost situace, ten strach, co sálal z dívčiny duše.

A zároveň to odhodlání. Už byla rozhodnutá, co udělá. Je příliš zbabělá, aby odolala jejímu nátlaku, ale ještě zbabělejší na to, aby žila. Žila, bez nikoho, bez ničeho.
Nadechla se. Naposledy si vychutnala ráj a peklo života. Naposledy se zaposlouchala do ustrašeného pípání ptáčků za ní. Už nikdy více to nezkusí.
Pak vydechla, zavřela oči a skočila do náruče smrti.