Prima et novissima

POPIS: Těsně před smrtí objevil svou pravou lásku. 

***

Srdce se třepotá
v ranní mlze lačné.
Ochvějná slepota
v mojí tváři plačné.

Duše se řítí propastí
zrádné bolesti a lásky.
Je skvrněná proradnou neřestí,
skryta pod tváří masky.

Trýzní mě bolest palčivá,
již trvá to nějakou dobu.
Jsem upalován zaživa,
chovám v sobě jen zlobu.

Hrozivá noční můra
je stínem krásných múz.
Jak popraskaná stromu kůra,
laskavé ruce zlobných lůz.

Hruď je ohni ponořena,
smrt touží po mé tváři.
Touha v krvi udušena,
duše štěstím září.

Oči otevřené úlevou,
která se zračí v tváři mé.
Krev se sladkou polevou,
jež bublá v hrdle zlém.

Čeká mne jen nekonečno,
budoucnost je ve tmě skryta.
Můj život obepíná zrádné mračno,
vzpomínka, jež do mé mysli vryta.

Potkal jsem ji před proměnou,
tehdy můj život osvětlila.
Bývala vždy pro mě odměnou,
když si mé rty vypůjčila.

Bez ní budu trpět,
byla to láska životní.
Bude mi navždy chybět,
má láska první i poslední.