Sbohem, tati

POPIS: Co kdyby Bella řekla Charliemu vše o sobě, protože naléhal? Co by se pak stalo? 

Charlie se podíval nejprve na mě, potom na Renesmé. V duchu porovnával naši podobu a já věděla, že je zle.
Zbrunátněl v obličeji a promluvil:
„Bello, nevím, co se tady děje, ale rád bych to věděl. Okamžitě mi to koukej říct, nebo -“ odmlčel se.
Zalapala jsem po dechu. Čekala jsem vše, ale tohle ne. „Tati, já nemůžu! Prosím, nejde to! Byl bys v nebezpečí!“ řekla jsem mezi vzlyky.
„Bello, je mi to jedno,“ prohlásil pevným hlasem Charlie. Z této situace nebylo úniku. Vyděšeně jsem se podívala na Edwarda a on můj pohled opětoval. Nepatrně kývl.
„Tati, já…,“ polkla jsem pomalu, „jsem upír.“ Charlie jenom vykulil oči.

Už jsem dál nemohla vzpomínat. Už takhle jsem byla na cvokárnu. Kdyby Charlie nenaléhal a kdybych nebyla pitomá… Mohl tu Charlie být. Tiše jsem vzlykala do Edwardovy hrudě, objímajíc Renesmé a nevnímajíc proslov kněze. Aro se dozvěděl o Charliem pomocí svých špehů krátce předtím, než nás navštívili kvůli Renesmé.
Když kněz skončil, dala jsem Edwardovi plakající Renesmé a jako první jsem položila pohřební věnec na Charlieho hrob. Lidé se pomalu rozcházeli. I Edward s Renesmé se už otáčeli.
„Sbohem, tati,“ vyřkla jsem svá poslední slova na rozloučenou a pomalu se k nim přidala.