Série drabbles o zvídavém dítku

Sice to jsou tři na sebe volně navazující double drabbles, ale jako takovou vtipnou sérii jsem se je rozhodla dát sem, do parodií ;).

SPOLUAUTOR: Dcvstwilight

POPIS: Malá Nessie má v hlavě spoustu otázek... A třikrát se zeptala. Na co, a jak jí její rodina odpověděla, to se dozvíte níže :).

Když se dítko zeptá
Po dřevěných schodech se ozývaly malé dětské krůčky, které sebou nesly smrtelně důležitou otázku. Její dětská mysl si prostě nedokázala odpovědět sama. Jak by taky vůbec mohla?

„Stlejdo, umí ptáci plakat?“ vykřikla pětiletá holčička jen, co narazila na první osůbku, kterou si pro tentokrát vybrala za svou oběť. Emmett na ni vyvalil oči, ale ihned, co se vzpamatoval, se dal do vzrušujícího vysvětlování.

„No, víš… když se dva lidé mají rádi, jako opravdu rádi, tak je možné, že mužský-“

„Emmette! Ty idiote!“ ozval se za ním hlas jeho manželky, pořádně rozčilené.

„Ano, zlato?“ opáčil jí sladce a nevinně. V jeho očích se začínal lesknout náznak strachu.

„Renesmee myslela ty ptáky s křídly! Ty na obloze!“ křikla mu do obličeje, a kdyby mohla, byla by celá rudá od vzteku.

„Aha,“ vysoukal ze sebe a na okamžik se zarazil. Téměř jste mohli slyšet kolečka v jeho hlavě, jak konečně zapadla na správné místo. „JÁ myslel, že ona myslí ty s koulema,“ dodal a tím vyrazil své milované dech z plic. Ne, že by ho potřebovala.

V tom to už jeho žena nevydržela a začala metat blesky všude kolem. Její běsnění zastavil až tenký dětský sopránek, který se vedle nich ozval: „S koulema?“

***
A dítko se zeptalo
Jednoho deštivého dne, kdy se stromy ohýbaly pod váhou větru a chladivé kapky bubnovaly do střechy domu, se několik dětských váhavých krůčků ozývalo domem. Malá Renesmee se mračila a ve své hlavince usilovně přemýšlela nad několika věcmi, které dnes slyšela. Dohupkala do obýváku, kde se posadila vedle své babičky Esmé. Usmála se a spustila:

„Babi, je pravda, že jsem strávila devět měsíců u maminky v bříšku? Pani učitelka ve školce řikala, že miminka tam plavou jako rybičky v rybníce,“ překvapila svými slovy Esmé. Žena se otočila na svého muže a nahlas se s ním zasmála. V jejich očích bylo vidět pobavení.

„No, ne tak docela. Ty jsi tam byla jen jeden měsíc. Víš, byla jsi trochu rychlejší než ostatní děti,“ řekla klidným mateřským hlasem, ve kterém bylo slyšet smích a překvapení.

V dívčině obličejíčku se odrazilo zamračení, jak se snaží zpracovat informaci, které se jí dostalo.

Vedle v kuchyni se mezitím bavili její strýcové. Když uslyšeli zvědavost své neteře, byli ještě pobavenější než Esmé. Téměř se řehtali na celé kolo, a když popadli nepotřebný dech, Emmett se naklonil ke svému bratrovi a s ohníčky šibalství pošeptal Jasperovi:

„Jo, to ale ještě neví, že strávila sto deset let v Edwardových vejcích.“

***

Odteď už se dítko radši neptá
Malá, asi pětiletá holčička seděla u stolu a přehrabovala se v misce s cereáliemi zalitými mlékem. Hlavičku si podpírala rukou a usilovně přemýšlela. Snažila se najít odpověď, ale prostě na ni nedosáhla. Její dětská mysl toho nebyla schopna. Když Edward viděl, jak se jeho dcerka nad něčím trápí, přisedl si k ní.

„Tak ven s tím, zlato, co ti sužuje hlavičku?“ vyzval ji ke slovu.

„Hm. Tatínku, kde se berou děti?“ vysoukala ze sebe tím nejsopránkovitějším hlasem.

„A tati, jak přijdou na svět?“ dodala vzápětí horlivě.

„Hm, no, víš… Dobrá tedy, povím ti to,“ odhodlal se. Těžce si povzdychl a spustil, jak nejlépe dovedl.

„To máš tak. Máš motýlka, to je kluk. A pak je tu včelička, to je dívka. A…“ pokračoval a snažil se ve tváři dívenky vyčíst její reakce.

„Hm. Dobře,“ odpověděla mu, když dokončil své vyprávění. Seskočila ze židličky a odběhla pryč.

„Maminko?“ ozvalo se Belle za zády.

„Ano, Renesmee?“

„Víš, já to vůbec nechápu,“ začala se rozčilovat a založila si svoje ručičky na hrudi. „Jak jste, proboha, mohli s tatínkem mít mě, když on ani neví, že miminko vzniká sexem!“ pronesla, líčka měla rudá. Její maminka na ni vyděšeně zírala a nakonec se jen chápavě usmála.