POPIS: Bella chodí s Jacobem, ovšem do té doby, než se „něco" zvrtne. Co se asi tak stalo?
„Lásko, musíme si promluvit.“ To neznělo dobře. Přerývaně jsem se nadechla a vydechla.
„Co se děje, Jacobe?“„Já… My… Musíme se rozejít, Bello,“ vysoukal ze sebe. Stačil mi jeden jediný pohled do jeho očí, abych pochopila pravdu. Že to myslí vážně.
Mohla jsem křičet, řvát, dupat, kopat, stavět se na hlavu, prosit ho na kolenou se slzami v očích, aby změnil názor, cokoli. Ale já na nic z toho neměla sílu, a proto se mi skrze přivřené rty prodrala dvě jediná, tichá, ale zřejmě pravdivá slova.
„Otiskl ses.“ Nemusela jsem na něj znovu namířit svůj pohled, abych pochopila, že přikývl.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za každý komentář :)