POPIS: Radost a smutek obyčejného dne, protkané štěstím, otupělostí, láskou a zoufalostí. A pak? Konec... Všechno to jsou pocity, které normální člověk najednou nemůže cítit. Co když se přeci jen najde dívka, která je toho schopná?
***
Radost je to, když dostaneš dobrou známku,
a když máš komu říct svá trápení.
A pak, když potichu sedíš ve svém zámku,
přemýšlíš o milencích, co jsou láskou lapení.
Smutek je to, když pozoruješ okolí tiše,
a snažíš se nenést všechnu bolest světa.
A pak, když bádáš v mysli hluše,
proč jsi zármutkem zakletá.
Štěstí není to, když na někoho zbraň vytasíš,
ale když tě hezký kluk pozve ven.
A ty pak okamžitě souhlasíš,
doufajíc, že to není sen.
Otupělost je to, když necítíš nic,
ani bolest či trochu lásky.
A když vydechuješ vzduch z mrtvých plic,
toužíš vylézt zpod ďáblovy masky.
Láska je to, když vítr ve stromech,
ráno ptáčkům zpívá.
A když se v jeho záchvěvech
jeden na druhého dívá.
Zoufalost je to, když mladá paní
usedavě pláče v rohu.
A když muž, co jí není k mání,
modlí se za ni k bohu.
Konec je to, když nemá naději
člověk ani obyčejný mrak.
A když pak, ve sněhové závěji,
umírá a spolu s ním i citu plný vrak.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za každý komentář :)