čtvrtek 22. září 2016

Třináctá recenze aneb je čas chytit autobus

Byla jsem tu
Gayle Forman


„Propletu si prsty s jeho a vykročíme. K mojí minulosti. Do budoucna.“

Originální název:
I Was Here
Vydání: První
Nakladatelství: YOLI – Euromedia Group
Počet stran: 272
Vazba: Paperback
Rok vydání výtisku: 2016
Překladatel: Květa Palowská

Anotace: Cody a Meg spolu vyrůstaly téměř jako sestry. Byly nejlepší kamarádky, věděly o sobě všechno… nebo si to Cody alespoň myslela. Megan je totiž mrtvá. Spáchala sebevraždu. Zdrcené Cody zůstane jen hluboký smutek a plno nezodpovězených otázek, protože nemá nejmenší ponětí, co se muselo dít, aby to Meg donutilo k tak tragickému, definitivnímu činu. A co víc – jak je možné, že ona sama neměla nejmenší tušení, co kamarádka prožívá? Pouští se tedy do složitého rozplétání motivů, které Meg k sebevraždě přiměly. Postupně vycházejí najevo nové skutečnosti, s nimi se však vynořují i další otázky. Kdyby Meg věděla, jak její sebevražda zasáhne rodinu, spáchala by ji? A může vůbec člověk v tak bolestném stavu, kdy mu možnost, že si vezme život, připadá jako jediné řešení, pochopit následky svého činu?

Sice jsem se ještě neprokousala přes druhou polovinu knihy „Jen jeden rok“, a stejně tak se mi do rukou nedostal druhý díl příběhu o Mie (Kam jsi odešla), přesto mi nečiní problém prohlásit knihu „Byla jsem tu“ za zatím nejlepší, co kdy Gayle Forman(ová) napsala. Netvrdím o ní, že nemá mouchy, ale na druhou stranu – která dnešní kniha nezná vady? Jen mi otevřela oči a upravila úhel pohledu na svět. A toho já si u knihy cením.

Anotace
Dost často se mi stává, že je to právě anotace, co mě na knihu navnadí, a u této to platilo dvojnásob. Jako holka, co je srdcem tak trochu depkař – jinak řečeno „o všechny a všechno se bojím, i když jde někdo jen vynést odpadky“ – si celkem často říkám, jaký by to bylo to prostě „zabalit“ a „chytit autobus“ (ne, že bych k tomu opravdu měla sklony, vždyť se bojím i jehel). A zřejmě právě proto mi tahle knížka tak lehko padla do noty. Vlastně bych se nebála říct, že pojednává o takovém tématu, které se dostane pod kůži každému. Čímž se snažím naznačit, že to sice nevyznívá jako téma pro každého, ale svoje si v něm podle mého názoru najde každý.


První řádky
Do knihy mi už od začátku nedělalo problém se začíst. Nebylo to žádné tohle a tamto ani chození kolem horké kaše; autorka na vás prostě vybalila pravdu tak, jak je. Bez příkras, stejně tvrdou, jak se jeví v realitě.
Ze stejného důvodu jsem si oblíbila i hlavní hrdinku. Sice mi občas nebyla po chuti všechna její rozhodnutí, jako člověk se mi ale zamlouvala. To její odhodlání zjistit pravdu, její pocity a myšlenky - dalo se do ní opravdu jednoduše vcítit. Chvílemi jsem si připadala přímo jako ta hrdinka. A protože měl čtenář možnost sem tam nahlédnout i do mysli Meg, předtím, než spáchala sebevraždu, tak i s ní jsem občas pocítila souznění. Ať už to bylo těmi postavami anebo pisatelským umem autorky, rozhodně to pro mě bylo plus.

Děj a zápletka
Stejně jako chytlavý začátek, i prostředek knihy nebyl k zahození. Pointou příběhu je, zjistit, co vedlo Meg k sebevraždě. A jak už jsem výše naznačila, Cody se opravdu nebála pátrat všemi možnými i nelegálními způsoby, aby k pravdě došla. Což dělalo z původně spíše psychologické zápletky něco vzdáleně připomínající detektivku. Někomu by taková „záměna“ pointy mohla vadit, já bych to však rozhodně připsala autorce dobru. Přeci jen, který dnešní thriller není psychologický a naopak? Zahrávat si s těmito dvěma aspekty (napětí a psychologie) je sice takzvaně „o hubu“, protože opravdu hodně záleží na informacích, se kterými pracujete, a na tom, jak celou věc podáte, ale právě proto je každý takový povedený román svým způsobem výjimečný.
Mimo jiné se mi líbilo, jak autorka podala vztahy mezi všemi postavami, vyskytujícími se v celém příběhu. Přišlo mi, že se každé jednotlivé postavě věnovala zvlášť, a to dodalo knize na realističnosti. Z většiny postav jsem navíc měla pocit, že opravdu do příběhu zapadají, a že jsou tam, kde mají být.
Co bych označila za minus celého děje, byl rychlý spád některých časových úseků. Odstavec po odstavci se odvíjel příběh a pak najednou bum, přetočení o týden až dva dopředu. Netvrdím sice, že má autorka popisovat každý den, jen mi to chvílemi připadalo, jako by mě ochudila o něco důležitého. Ale je možné, že jsem to tak vnímala jen já, kdo ví.
Co se týče stylu psaní, tak i přes dvě další přečtené knihy od této autorky mi ještě pořád nesedne to, že píše v přítomném čase. Není to tak velká vada na kráse, ale nezvyk určitě ano.

Napětí anebo fraška na konec?
I přes všechnu svoji soudnost si nemůžu pomoct, ale konec mi připadal jako fraška. Možná plýtvám příliš silnými slovy, když to píšu, ale opravdu mě zklamal. Po tom, co jsem s úsměvem přečetla většinu knihy, jsem opravdu čekala něco víc. Sice všechno dopadlo dobře, stejně tak i osudy postav se završily podle mých představ, ale ta víceméně hlavní zápletka (s All_BS) podle mého názoru mohla být uzavřena lépe. Vyžehlilo to snad jedině ono odhalení Meg a jejího důvodu, proč doopravdy musela „chytit autobus“. Je možné, že někomu se uzavření knihy líbilo, ale za mě byl konec spíš minus než plus knihy.

Ve své podstatě jsem ale z knihy poměrně nadšená, protože příběh jako takový byl opravdu napsán více než dobře a zanechal ve mně opravdu hodně co k zamyšlení. Doporučila bych ji všem, a nejvíc těm z nás, kdo si připadají se svými „divnými“ myšlenkami na světě sami. Po tomhle už nebudete.


90%

Žádné komentáře:

Okomentovat

Předem děkuji za každý komentář :)