Dvacátá první recenze aneb není maraton jako maraton

Líbali jsme se

David Levithan

„Vždycky podceňujeme svůj podíl na kouzlu okamžiku. Jako by podle nás bylo kouzlo okamžiku něco, co existuje s námi stejně jako bez nás. Tak to ale není. Věci nejsou kouzelné proto, že je pro nás vyčarovala nějaká vnější síla. Jsou kouzelné, protože my jsme je stvořili, a potom je za kouzelné považovali.“

Originální název: Two Boys Kissing
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 192
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2015
Překladatel: Kateřina Ešnerová

Anotace: David Levithan napsal příběh založený na skutečné události – Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zúčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svoji vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy – a hlavně touží objevit své místo v tomto světě. Levithan umně splétá nitky jejich příběhu do jednoho velkého o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky.

Jsou knihy, u kterých zatěžko hledáte citát, který by vás opravdu zaujal. Jsou knihy, které vás potěší, ohromí anebo rozesmutní. Knihy, které vás zničí. Podle toho většinou lidé hodnotí přečtené dílo: zanechalo něco ve mně, nebo mě jen pobavilo?

Knížka „Líbali jsme se“ vás nezničí, nepobaví - ne tak docela -, ani nerozesmutní. Možná trochu od všeho, to už záleží na vaší povaze a vašem pohledu na svět. Ale ne. Tohle Levithanovo dílo vám otevře úplně nový svět, o kterém jste do dne přečtení sotva věděli. A zatraceně vás pohltí, tak, že byste si nevšimli ani výbuchu atomovky. V tu chvíli nezáleží na tom, kdo jste - můžete být „mladý kluk na kluky“, ale taky někdo úplně jiný. Jednoduše zíráte a necháte se unášet.

Připravit stopky a…
Dokážu si s přehledem představit, že ne každému přijde knížka o líbacím maratonu lákavá - a je vlastně jedno, čí ten maraton je, jestli dvou gayů anebo dvou eskymáků. Přestože mě téma knihy naopak fascinovalo svou neotřelostí, hlodal ve mně červíček pochyb, jak může sto devadesát dva stran pojednávat o jednom zatraceném polibku. A byla jsem velmi rychle vyvedena z omylu.

I rekord může mít hlubší význam
Příběh začíná úvodem, který je opravdu netypický a zvláštně napsaný. Abych se přiznala, vyjádření, která v něm lze nalézt, mě přinutila úvod přečíst celkem třikrát, než jsem knihu dočetla celou. Nejde o to, že by to bylo náročné nebo nudné. Spíš to chce pro úplné pochopení začátku klid a jasnou, otevřenou mysl - a to já přes svátky povětšinou neměla.
Vzhledem k mírně zvláštnímu podání příběhu, vypravěčům, kteří skutečně ojedinělí jsou a textu, který není dělený na kapitoly, se nedá přesně určit, kdy ještě je to úvod, a kdy už plyne příběh. Z vlastní zkušenosti však můžu zaručit, že to je ta poslední otázka, jakou v tu chvíli řešíte, a že se, aniž byste to postřehli, sakra rychle do děje začtete.
V jeden moment k vám, jako ještě několikrát poté, promlouvá minulá generace gayů - provázející vás celým příběhem - a v ten druhý už se setkáváte buď s mnohými hlavními hrdiny: Cooperem, Averym, Ryanem, Nielem, Peterem, Tariquem anebo s těmi nejdůležitějšími; Craigem a Harrym. Nejdůležitější nejsou proto, že by zabrali nejvíce děje, ale proto, že to oni ovlivnili několik dalších osudů v této knize - ale nebudu prozrazovat víc, než je zdrávo.

Každopádně, odpověď na otázku případných rejpalů je ne - kniha rozhodně není jen o jednom zatraceném polibku. Je to o světě kluků, o pochopení, o tanci, o snění, milování a šoustání a o životě.

I parní válec by byl příjemnější
Kdybych měla uvést svoje pocity na pravou míru, tak bez váhání prohlásím, že mi tenhle příběh sebral vítr z plachet. Nejde o konec nebo začátek, protože to u téhle knihy zkrátka rozlišit nejde. Jde o všechny ty osudy, sítě mezi postavami, minulosti a budoucnosti, ale i o postavy samotné, se kterými jsem pocítila takové souznění, jako snad ještě nikdy. Měla jsem chuť s nimi plakat, rvát se a smát.
A nakonec jde i o to vyjádření. Našla bych snad trilion vět, které se nedaly napsat lépe. Protože nápad pro příběh je jen část úspěchu, protože slova mohou všechno vylepšit, ale i zničit.

Na Levithanově stylu bych našla snad jen jedinou chybu, a to občasnou složitost. U pasáží, ve kterých vypravěči čistě „filozofují“ nebo vzpomínají, mi chvilkami dělalo problém udržet pozornost, a některé věty jsem četla i třikrát, než jsem si uvědomila jejich význam.

Sečteno a podtrženo
Jsem si stoprocentně jistá, že tohle nebylo naposled, kdy jsem knížku „Líbali jsme se“ četla, a rozhodně ve mně zanechala něco - včetně hotové bouře pocitů. Není to nejdokonalejší dílo, které jsem kdy četla, ale rozhodně k nim nemá daleko. A pro ty citáty, které mi budou rezonovat v hlavě ještě hodně dlouho, si ji sakra vážím a vážit budu.

Navíc jsem si po přečtení téhle knihy uvědomila dvě důležité věci, na které by měl pamatovat každý. Zaprvé, nikdy se nestyďte za to, kým jste. Zadruhé, nikdy nezahoďte šanci k životu. Buďte víc než prach.

98%