sobota 14. listopadu 2015

4. kapitola

Christian

Měl jsem chuť někomu nafackovat – a na seznamu kromě , jsem byl překvapivě i já. Už proto, že jsem jí neřekl tu jednu maličkost, kvůli které tu je. A až se jí dozví, tak mě bude chtít zabít.

Ji jsem chtěl sprovodit ze světa každou buňkou svého těla, a překvapivě vůbec ne z hladu. Nenáviděl jsem ji, jak to jen vůbec bylo možné, a i přesto mi něco říkalo; dej tomu čas.

Zatím jsem dával. Ale jak dlouho vydržím?

Jakmile madam předstoupila před mého otce, tušil jsem, že něco chystá. Její zdánlivě nevinný výraz mluvil za vše; a to i za to, že ona prostě nemůže být takhle… nevinná. Vyzařovala něco, co vás nutilo pro ni udělat první poslední a můj otec tomu, zdá se, podléhá.

On sám ji považuje za dar z nebes. Prý bych měl taky, když už jsem ji zachránil, dotáhl sem a držím ji tu pod jistým účelem - účelem, který jsem si v souvislosti s ní vymyslel čistě já sám. Ale to jsem ještě nemohl tušit, že ji můžu tak nenávidět.

Stál jsem a pozoroval ji, jak rozpačitě mrká víčky, když se jí můj otec zeptal, co si myslí o mém plánu. Tentokrát bylo v jejích očích opravdové překvapení, a snad i zděšení. Netušila nic a mému otci to v ten moment došlo. Rychle to zamluvil, ale mě bylo jasné, že ta to plavat nenechá.

Otočil jsem se na patě a vnímal, že mě oba sledují – ona podezíravě a on… hloubavě. Nedával jsem nijak najevo, že o tom vím a dál šel směrem do knihovny, přičemž jsem je nechal stát dál v hale. Byli tam sami, protože má sestra odešla už na začátku téhle podivné konverzace – radši – do pokoje. No, a můj bratr…

„Stojí přímo za tebou,“ ozvalo se mi za zády. Zamručel jsem.

„Ale no tak, Cale, víš, jak nesnáším to, že mi čteš myšlenky, kdy se ti zachce. Což je, když se nudíš a to je neustále?“ Otočil jsem se a probodl ho očima. Ve skutečnosti mi to nevadilo, nijak zvlášť. Ale musel vědět, že to není jedna z nejslušnějších věcí. Někdo ho musel pokárat, když toho můj otec zjevně nebyl schopný.

„Ale no tak, bráško, oba víme, že ti je to jedno, co?“ Potřásl jsem hlavou, až mi část mých vlasů spadla do očí. Záměrně jsem neodpovídal a Cal stejně tak dál mlčel. Věděl jsem, že v tenhle moment mi mysl nečte – jak, to jsem netušil. Vždy mívám tentýž samý pichlavý pocit, když se mi tam vrtá a ten byl momentálně pryč.

„Takže, hm, co si o ní myslíš?“ prohlásil, když sebou hodil do křesla. Odfrkl jsem si a přešel k oknu. Opřel jsem se o parapet a díval se ven. Jen se díval a na moment mlčel. Co si o ní myslím?

„Proč sis to ještě nepřečetl?“ povytáhl jsem obočí a věděl, že to v mém hlase uslyší.

„Říkal jsi přece, že ‚to není jedna z nejslušnějších věcí‘,“ opáčil a já si představil jeho zdánlivě nevinný výraz. Obrátil jsem oči v sloup a odkašlal si.

„To jsem si pomyslel, bráško,“ dodal jsem a otočil se. Cal, kdyby mohl, tak by zčervenal. Obočí jsem dal zpět dolů, obě, a jal se odpovědět na jeho předešlou otázku.

„Chceš vědět, co si o ní myslím. Upřímně?“ zeptal jsem se a promnul si bradu. Cal přikývnul.

„Je to… rozmazlený fracek, který si myslí, že mu patří svět, což jí doteď dávali dostatečně najevo, chová se arogantně a nemyslitelně, zjevně mě nenávidí, stejně tak jako nenávidím já ji,“ vypálil jsem se sebe a potichu pro sebe dodal, že je to hezký rozmazlený fracek.

Calovi jsem zjevně mírně vyrazil dech. „To sis teda hodně rychle udělal názor,“ opáčil a zakřenil se. Pousmál jsem se a hledal v jeho očích známky nesouhlasu. Byly tam, slabé, ale byly.

„A ty?“ Znovu jsem se zadíval do tmy, která pomalu venku začínala vládnout.

„Zatím si nedělám názor. Nechávám si to na později, řekl bych. Ale nezdá se mi tak hrozná…“ prohlásil zadumaně. Pohlédl jsem na něj, ale nevšiml si toho.

Dával jí čas, stejně tak, jako bych měl já. Jako se snažím já. Ale ten čas pomalu ubývá, i když se to nezdá. Ta dívka je vzhůru teprve den a přesto má tak málo času, skoro až žalostně málo času.

Tiká pomalu, ten čas. Pomalu, ale jistě. Povzdechl jsem si.

Tak to říkávala. Ona. Ta, které jsem tak pramálo podobný a můj bratr až příliš.

Má matka.


<<   >>

Žádné komentáře:

Okomentovat

Předem děkuji za každý komentář :)