Nemůžu

POPIS: Jak se cítil Edward, když ho Bella ve Stmívání žádala o proměnu?

Vzal jsem Bellu za ruku a pomalu jsem ji odvedl do altánku za budovou. Zadíval jsem se jí do očí, ale ona můj pohled neopětovala. Udivilo mě to, ale nechal jsem to být a vzal ji kolem pasu. Začali jsme tančit na melodii, co právě hrála. Ostatní páry mezitím odešly, takže jsme tu zůstali sami. Belle splašeně bušilo srdce a já poznal, že se něco děje.

„Bello? Děje se něco?“

„Edwarde, já… Miluji tě,“ vyrazila ze sebe váhavě. Byl jsem naprosto zmatený.

„Já tebe taky, lásko, ale co se děje? Srdce ti tluče, jako kdyby ses chystala na smrt.“ Neodpověděla, jen se kousla do rtu.

„Bello?“ Nadechla se a promluvila.

„Edwarde, já chci být s tebou po věčnost. Já chci být jako ty. Upír,“ řekla a vůbec poprvé za tu dobu, co jsme zde byli, se mi zadívala do očí. Věděl jsem, že je to neuvážené, ale sklonil jsem se jí ke krku a snažil jsem se jí odolat. Nedívat se na její tepnu…

„Vážně to chceš?“ optal jsem se jí, avšak předem jsem už věděl odpověď.

„Ano,“ řekla. Nemůžu jí to udělat. Nemůžu jí vzít tak neuváženě duši. To… nejde.

„Bello, já nemůžu,“ zašeptal jsem a dlouze ji políbil.