POPIS: Bella, která zažívá snad největší strach v jejím životě... Z čeho má tak nahnáno a proč?
Přecházela jsem buď dokola, anebo z jedné strany na druhou, po malé, bíle vymalované místnosti. Ta nervozita, ten strach, které mne naplňovaly, mne sužovaly už od samého rána. To čekání bylo vážně příšerné.
Přímo jsem cítila, jak mě tlačí čas, hodiny, co visely na stěně, vydávaly dokolečka ten otravný zvuk. Tik tak, tik tak. Na čele se mi začaly objevovat nové kapky potu, které jsem sice okamžitě setřela, ale sním taťkův klobouk, jestli se mi tam okamžitě neobjeví další, až tak jsem byla nervózní.Začala jsem se klepat, jako bych měla zimnici, ale tou to ani omylem nebylo. Zrak mi padl na sedačku, co byla v rohu místnosti, ale ne, v tenhle moment bych nedokázala jen tak sedět.Na chvíli jsem si dovolila pomyslet na to, co mě za malý moment čeká, a přelila se přese mě nová vlna strachu. Moje tělo si začínalo dělat, co chtělo, protože jsem si až po chvilce všimla, že si rukama mnu kůži na hlavě a rvu vlasy. Letmým pohledem na hodinky jsem zjistila, že už mi zbývá sotva minuta.
Marně jsem se snažila se na poslední chvíli uklidnit, no, nešlo to.
Pak se otevřely dveře a já stála tváří tvář svému zubnímu lékaři.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za každý komentář :)