Prach

POPIS: Dva lidé. Jejich láska, jak se poznali... A rozloučili. Navždy. Stalo se něco, co jejich vztah zničilo. Zničilo je to oba.
***

Jezírko mořských slz,
v němž koupajíc se ta nahá děva.
Své vše, duši, srdce svírajíc v hrst,
v očích jejích spatřena tichá něha.

Tu na obloze, letící pták,
ten letí, letí jako bez duše.
Lehký sám, samotný jako mrak,
jeho nevinné srdce nic netuše.

Letí, letí stále níž a níž,
ta děva sleduje ho zpod svých řas,
Touha býti si sobě blíž,
jak ke slunci se natahuje letní klas.

Peří na kůži, kůže na peří,
najednou, dotkli se.
Tu blesk z oblohy zahoří,
ohně jazyk vše živé pálí se.

Pálí se, vše živé kolem,
okolo vznášející se opar kouře.
To, co bylo dříve živým tvorem,
tu zjevila se ta zlověstná tváře.

Obyčejná hromádka popela,
srdce bijí na poplach.
Chrabrá láska shořela,
všude pozbyl obyčejný prach.