Všichni jsme hleděli vzhůru
Tommy Wallach
„Vítejte na párty ke konci světa.“
Originální název: We all looked up
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 326
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2016
Překladatel: Jana Montorio Doležalová
Anotace: Než se objevil ten asteroid, nechali jsme se škatulkovat: sportovec, vyvrhel, flákač, snaživec.
Pak jsme se podívali vzhůru a všechno se změnilo.
Říkají, že tu bude za dva měsíce. Takže máme dva měsíce na to, abychom vylezli ze svých škatulek. Dva měsíce na to stát se někým lepším než doteď, něčím, co vydrží i po samotném konci.
Dva měsíce na skutečný život.
Příběh o tom, co s vámi udělá blížící se katastrofa. Příběh, který vůbec není o té katastrofě. Příběh o lidech.
Úvod
K téhle knize jsem se dostala jednoduše tak, že jsem si procházela v knihkupectví (jak já tohle místo miluju - nechcete mi tam někdo postavit stan?) nové knížky tohoto roku a několik si jich vybrala. Samozřejmě, zaujal mě název i obálka, už jen z toho důvodu, že to vypadalo trochu jako sci-fi. Ale opak byl pravdou - tato knížka má ke sci-fi asi tak blízko jako já k hororům (což znamená, že vůbec). Sem tam se v ní zmiňují „vědecké fakty“, je to přeci o asteroidu, co se řítí na zem, ale to je všechno. Zbytek je, přesně jak anotace vypovídá, o lidech.
O lidech?
Ano, přesně tak, o lidech. O vztazích, o takzvaném „škatulkování“, což je trend dnešní moderní doby, o šikaně a prostě o životě. Samozřejmě, že i smrt tam má svoje malé, byť zanedbatelné místo (a teď opravdu nemluvím o tom, že se na zemi řídí smrtící asteroid, zvaný Ardor). Tahle knížka se tváří jako sci-fi, ale ve skutečnosti to je příběh, který vás zasáhne - protože se až moc podobá realitě. A vy se po dočtení točíte vesmírem, padáte, klesáte a připadáte si úplně přesně jako Ardor.
Začátek
Jak už to tak bývá, začátek plynul zvolna a kniha mě opravdu chytla. Zaujalo mě, jaký pohled na svět kniha nabízí. Jakési kouzlo, které vám přímo za bílého dne strhne z nosu růžové brýle. Pokud bych měla něco vytknout, tak to byla jen jedna věc, a to neustálé střídání pohledů. Bylo to matoucí a přišlo mi, že jsem tam a najednou zas jinde. Vlastně bych řekla, že to ve čtenáři probouzí skoro až schizofrenii. Dva pohledy by byly ještě dobré, ale čtyři najednou mi přišlo moc.
(Po pořádek - kniha není dělená na kapitoly, ale na části, a to podle toho, jak moc se Ardor blíží k zemi. Jednotlivé části jsou k tomu dělené na pohledy čtyř různých lidí: Petera, Elizy, Andyho a Anity.)
O pár částí později
Jakmile jsem se přenesla přes svůj „malý schizofrenní problém“, kniha nabrala spád a já se od ní nemohla odtrhnout. Četla jsem o přestávkách, v hodině, ráno před školou, pořád. Kromě domova, kde na mě čekala sbírka úloh z matiky (a tu opravdu nečtěte, věřte mi).
Co bych do sebe neřekla, bylo, jak moc mi přirostly k srdci ty postavy. Nejen jejich osobnosti, ale myšlení, chování a co především, rozhodování. Působily tak lidsky, jako by na mě v příštím okamžiku měly vyskočit z právě otevřené stránky, hodit mi ruce kolem ramen a vyrazit se mnou, co já vím, třeba na párty ke konci světa.
Nečekaně očekávaná třešnička na dortu
Konec byl jedním slovem… konec. Nemám na mysli asteroid. Jak už jsem řekla, ten byl jen zápletka v pozadí. Mluvím o postavách. To, co se stalo, jak neskutečně se za dva měsíce změnily, to je pravou podstatou knížky. A že mě to chytilo za srdce. Bylo to tak předvídatelně nepředvídatelné.
A ne, neřeknu vám, jestli asteroid zasáhl planetu nebo ne, to si budete muset zjistit sami. Možná ano, možná ne. A kdo ví, ale možná se nad námi zítra objeví podobný Ardor a my budeme splašeně pobíhat po ulicích a čekat, až nás rozmázne na placku. Tahle knížka mě naučila jednu věc; nečekejte, až si pro vás budoucnost přijde, vyjděte jí vstříc, s úsměvem na tváři a vysmějte se jejím chabým pokusům o to, vás zničit.
Hodnocení na závěr
Originální název: We all looked up
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 326
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2016
Překladatel: Jana Montorio Doležalová
Anotace: Než se objevil ten asteroid, nechali jsme se škatulkovat: sportovec, vyvrhel, flákač, snaživec.
Pak jsme se podívali vzhůru a všechno se změnilo.
Říkají, že tu bude za dva měsíce. Takže máme dva měsíce na to, abychom vylezli ze svých škatulek. Dva měsíce na to stát se někým lepším než doteď, něčím, co vydrží i po samotném konci.
Dva měsíce na skutečný život.
Příběh o tom, co s vámi udělá blížící se katastrofa. Příběh, který vůbec není o té katastrofě. Příběh o lidech.
Úvod
K téhle knize jsem se dostala jednoduše tak, že jsem si procházela v knihkupectví (jak já tohle místo miluju - nechcete mi tam někdo postavit stan?) nové knížky tohoto roku a několik si jich vybrala. Samozřejmě, zaujal mě název i obálka, už jen z toho důvodu, že to vypadalo trochu jako sci-fi. Ale opak byl pravdou - tato knížka má ke sci-fi asi tak blízko jako já k hororům (což znamená, že vůbec). Sem tam se v ní zmiňují „vědecké fakty“, je to přeci o asteroidu, co se řítí na zem, ale to je všechno. Zbytek je, přesně jak anotace vypovídá, o lidech.
O lidech?
Ano, přesně tak, o lidech. O vztazích, o takzvaném „škatulkování“, což je trend dnešní moderní doby, o šikaně a prostě o životě. Samozřejmě, že i smrt tam má svoje malé, byť zanedbatelné místo (a teď opravdu nemluvím o tom, že se na zemi řídí smrtící asteroid, zvaný Ardor). Tahle knížka se tváří jako sci-fi, ale ve skutečnosti to je příběh, který vás zasáhne - protože se až moc podobá realitě. A vy se po dočtení točíte vesmírem, padáte, klesáte a připadáte si úplně přesně jako Ardor.
Začátek
Jak už to tak bývá, začátek plynul zvolna a kniha mě opravdu chytla. Zaujalo mě, jaký pohled na svět kniha nabízí. Jakési kouzlo, které vám přímo za bílého dne strhne z nosu růžové brýle. Pokud bych měla něco vytknout, tak to byla jen jedna věc, a to neustálé střídání pohledů. Bylo to matoucí a přišlo mi, že jsem tam a najednou zas jinde. Vlastně bych řekla, že to ve čtenáři probouzí skoro až schizofrenii. Dva pohledy by byly ještě dobré, ale čtyři najednou mi přišlo moc.
(Po pořádek - kniha není dělená na kapitoly, ale na části, a to podle toho, jak moc se Ardor blíží k zemi. Jednotlivé části jsou k tomu dělené na pohledy čtyř různých lidí: Petera, Elizy, Andyho a Anity.)
O pár částí později
Jakmile jsem se přenesla přes svůj „malý schizofrenní problém“, kniha nabrala spád a já se od ní nemohla odtrhnout. Četla jsem o přestávkách, v hodině, ráno před školou, pořád. Kromě domova, kde na mě čekala sbírka úloh z matiky (a tu opravdu nečtěte, věřte mi).
Co bych do sebe neřekla, bylo, jak moc mi přirostly k srdci ty postavy. Nejen jejich osobnosti, ale myšlení, chování a co především, rozhodování. Působily tak lidsky, jako by na mě v příštím okamžiku měly vyskočit z právě otevřené stránky, hodit mi ruce kolem ramen a vyrazit se mnou, co já vím, třeba na párty ke konci světa.
Nečekaně očekávaná třešnička na dortu
Konec byl jedním slovem… konec. Nemám na mysli asteroid. Jak už jsem řekla, ten byl jen zápletka v pozadí. Mluvím o postavách. To, co se stalo, jak neskutečně se za dva měsíce změnily, to je pravou podstatou knížky. A že mě to chytilo za srdce. Bylo to tak předvídatelně nepředvídatelné.
A ne, neřeknu vám, jestli asteroid zasáhl planetu nebo ne, to si budete muset zjistit sami. Možná ano, možná ne. A kdo ví, ale možná se nad námi zítra objeví podobný Ardor a my budeme splašeně pobíhat po ulicích a čekat, až nás rozmázne na placku. Tahle knížka mě naučila jednu věc; nečekejte, až si pro vás budoucnost přijde, vyjděte jí vstříc, s úsměvem na tváři a vysmějte se jejím chabým pokusům o to, vás zničit.
Hodnocení na závěr
Tahle knížka mě opravdu přinutila zamyslet se nad vztahy mezi lidmi, nad realitou, nad „škatulkováním“ a zároveň mě svým drsným způsobem pohladila po srdci. Nevím, jak vy, kteří jste to četli, ale já nad ní budu ještě dlouho uvažovat.
98%
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za každý komentář :)