Mezi dvěma světy
Scott Westerfeld
"Měla bys být šťastná jako jednorožec na antidepresivech, obzor zalitý duhou, blaženost, mír. Jenže vypadáš jako někdo, kdo zrovna utopil pytel koťat."
Originální název: Afterworlds
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 483
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2015
Překladatel: Jana Jašová
Druhá linie příběhu se odehrává právě v Darcyině románu, což je napínavý thriller o Lizzie, náctileté holce, které se podaří proklouznout do „Zásvětí“, místa mezi životem a smrtí, a přežije tak útok teroristů. Tato nová schopnost Lizzie zaskočí, Zásvětí je nebezpečné, plné potulujících se duší, které čekají na své rozhřešení. Může jim někdo pomoci? A co všechno musí dát Lizzie všanc?
Tak začneme zvolna…
Už z anotace lze pochopit, že je kniha dělená na dvě části. Není to ale tak, že by byla jedna část a poté druhá část - ony se prolínají, kapitola po kapitole. Příběh začíná z pohledu Darcy, která právě odeslala email literární agentuře, netušíce, co od toho očekávat. Následuje napínavá kapitola o Lizzie, která započne celý příběh o Zásvětí.
Porovnání
Už od začátku mě chytil příběh mladé Lizzie mnohem víc, než ten Darcyin. Nešlo tak docela o to, že by příběh o autorce byl nudný (v konečném smyslu byl dokonce lepší), ovšem thriller o duchách, smrti a hinduistickém bohovi smrti, který vlastně bůh není (pochopí ti, co četli), zní prostě mnohem zajímavěji.
Jak už jsem řekla, tak od první kapitoly až do konce to bylo doslova strhující. Někdo by mohl vyjádřit zápletku za trochu klišoidní, ale přiznejme si: knížek o duchách je málo. Pořád můžeme být rádi, že tam autor nenacpal upíra, vlkodlaka nebo jiné monstrum. Nejsem proti nim, ale sama musím uznat, že už jsou ohraní (ano, vážně jsem právě označila téma, o kterém sama píšu, jako ohrané). Chcete dobrý příběh? Dejte tam trolla! Protože, pokud vím, tak toho jsem snad ještě v žádném bestselleru neviděla.
Co se týče příběhu o Darcy Patelové, ze začátku mě malinko nudil. Postrádalo to šťávu, oproti thrilleru na druhých stránkách i napětí, a párkrát jsem se dokonce přistihla, jak čtu tu samou pasáž znovu, protože jsem ji tak říkajíc „nepochopila“. Nebylo to slovosledem či výběrem slov, spíš jsem měla dojem, že nerozumím těm postavám a jejich záměrům. Neotevřely se mi.
A co bylo dál?
Někdy po polovině knihy jsem se vzdala svojí zvědavosti a začala kapitoly o Darcy přeskakovat. Nechápejte mě špatně, v tu chvíli mě bavil už i příběh o Darcy, jen jsem jednoduše nedokázala číst najednou dva příběhy, sobě tak blízké a přitom zápletkou absolutně vzdálené. Nutně jsem potřebovala zjistit, jak skončí příběh Lizzie a Jamy (nebo Jamarádže, chcete-li), mužského hrdiny alias boha, co není bůh. Což o to, konec jako takový, mluvíme-li o celkovém zakončení, se mi opravdu líbil. To, jak se vše vyřešilo s Mindy (duch holčičky), s Lizziinou kamarádkou Jamie - ano, to se mi zamlouvalo. Ovšem celá „milostná“ zápletka, natožpak její ukončení… Brr. Nesedla mi tam. Jednoduše ne.
Co se týče Darcyina příběhu, ten mě doslova rozdrtil svou realistickou stránkou. Zpočátku mě skutečně děj moc nebavil, ale jak to postupovalo, celý svět mi přirostl k srdci. Co víc, pro mě, jako amatérskou spisovatelku, pro mě to byl ráj. Zjistit, jak to v Americe probíhá s vydáváním knih, jak to vypadá předtím, jak se k sobě autoři chovají, ale i mnohem víc, to bylo něco, co jsem ještě nezažila. Ať si byl příběh o duchařině jakkoli svůj, tohle byla pravá originalita. Bohužel mě opět zklamal takzvaný „románek“. Sice musím ocenit to, že autor spároval dvě holky, ale tím to haslo. Počínaje chováním postav mezi sebou, konče hádkami o ničem, prostě mě to nenadchlo.
Že by konec?
Konec obou světů byl zajímavý. Řekla bych, že autor si s ním poradil opravdu dobře, nebýt té ošidné „lásky“. Jak už jsem napsala výše, zakončení Lizziina světa se mi líbilo, ale co Darcy? Jak ta dopadla? Bohužel, tady se konec nedá moc rozdělit na to, co se mi líbilo, a love-zápletku, která ne, protože konec byl víceméně o ní. Jakožto srdcaři, se mi poslední odstavce i finální rozhodnutí postav zamlouvaly, vážně jo. Bohužel ve vzduchu pořád viselo to, jak se dané postavy chovaly předtím. Takže konec ušel, ale podle mého názoru nic světoborného.
Finální hodnocení
Co bych označila jako plus, bylo, že si autor pohrál s prolínáním obou světů. Někomu se to zdá málo, ale mě to takhle vyhovovalo. Například, když Darcy uvažuje nad tím, co do knihy dá - a ono to v následující kapitole skutečně je. Dál musím ocenit to, jak dobře popsal postavu Lizzie a její malé „duší“ kamarádky Mindy. Obě mi přirostly k srdci, že mi bylo skoro až líto, když jsem se s nimi loučila. V druhém světě se mi naopak zamlouvala postava Nishy, mladší sestra Darcy.
Minus pro mě byla již zmíněná love-zápletka, v obou světech. Dalším minusem byly bohužel i některé scény v Zásvětí. Celkově Zásvětí jakožto to místo mi přišlo popsané vážně zvláštně, nerealisticky. Jistě, je to knížka typu fantasy, ale právě proto to realisticky působit má, nemyslíte? Aby to čtenáře přesvědčilo, že by to skutečné být mohlo.
Celkově se mi ale kniha líbila a určitě ji můžu doporučit, protože má svoje kouzlo, zvlášť pro ty, co píší. Když pominu tu lásku v uvozovkách, tak knize ve své podstatě nemám, co bych vytkla, a určitě můžu s klidem prohlásit, že i ona mě zasáhla. Možná tou trochou duchařiny, nebo tou kapkou ironie a humoru anebo možná tím, jak krutě reálná je (minimálně ta část o Darcy).
Tak začneme zvolna…
Už z anotace lze pochopit, že je kniha dělená na dvě části. Není to ale tak, že by byla jedna část a poté druhá část - ony se prolínají, kapitola po kapitole. Příběh začíná z pohledu Darcy, která právě odeslala email literární agentuře, netušíce, co od toho očekávat. Následuje napínavá kapitola o Lizzie, která započne celý příběh o Zásvětí.
Porovnání
Už od začátku mě chytil příběh mladé Lizzie mnohem víc, než ten Darcyin. Nešlo tak docela o to, že by příběh o autorce byl nudný (v konečném smyslu byl dokonce lepší), ovšem thriller o duchách, smrti a hinduistickém bohovi smrti, který vlastně bůh není (pochopí ti, co četli), zní prostě mnohem zajímavěji.
Jak už jsem řekla, tak od první kapitoly až do konce to bylo doslova strhující. Někdo by mohl vyjádřit zápletku za trochu klišoidní, ale přiznejme si: knížek o duchách je málo. Pořád můžeme být rádi, že tam autor nenacpal upíra, vlkodlaka nebo jiné monstrum. Nejsem proti nim, ale sama musím uznat, že už jsou ohraní (ano, vážně jsem právě označila téma, o kterém sama píšu, jako ohrané). Chcete dobrý příběh? Dejte tam trolla! Protože, pokud vím, tak toho jsem snad ještě v žádném bestselleru neviděla.
Co se týče příběhu o Darcy Patelové, ze začátku mě malinko nudil. Postrádalo to šťávu, oproti thrilleru na druhých stránkách i napětí, a párkrát jsem se dokonce přistihla, jak čtu tu samou pasáž znovu, protože jsem ji tak říkajíc „nepochopila“. Nebylo to slovosledem či výběrem slov, spíš jsem měla dojem, že nerozumím těm postavám a jejich záměrům. Neotevřely se mi.
A co bylo dál?
Někdy po polovině knihy jsem se vzdala svojí zvědavosti a začala kapitoly o Darcy přeskakovat. Nechápejte mě špatně, v tu chvíli mě bavil už i příběh o Darcy, jen jsem jednoduše nedokázala číst najednou dva příběhy, sobě tak blízké a přitom zápletkou absolutně vzdálené. Nutně jsem potřebovala zjistit, jak skončí příběh Lizzie a Jamy (nebo Jamarádže, chcete-li), mužského hrdiny alias boha, co není bůh. Což o to, konec jako takový, mluvíme-li o celkovém zakončení, se mi opravdu líbil. To, jak se vše vyřešilo s Mindy (duch holčičky), s Lizziinou kamarádkou Jamie - ano, to se mi zamlouvalo. Ovšem celá „milostná“ zápletka, natožpak její ukončení… Brr. Nesedla mi tam. Jednoduše ne.
Co se týče Darcyina příběhu, ten mě doslova rozdrtil svou realistickou stránkou. Zpočátku mě skutečně děj moc nebavil, ale jak to postupovalo, celý svět mi přirostl k srdci. Co víc, pro mě, jako amatérskou spisovatelku, pro mě to byl ráj. Zjistit, jak to v Americe probíhá s vydáváním knih, jak to vypadá předtím, jak se k sobě autoři chovají, ale i mnohem víc, to bylo něco, co jsem ještě nezažila. Ať si byl příběh o duchařině jakkoli svůj, tohle byla pravá originalita. Bohužel mě opět zklamal takzvaný „románek“. Sice musím ocenit to, že autor spároval dvě holky, ale tím to haslo. Počínaje chováním postav mezi sebou, konče hádkami o ničem, prostě mě to nenadchlo.
Že by konec?
Konec obou světů byl zajímavý. Řekla bych, že autor si s ním poradil opravdu dobře, nebýt té ošidné „lásky“. Jak už jsem napsala výše, zakončení Lizziina světa se mi líbilo, ale co Darcy? Jak ta dopadla? Bohužel, tady se konec nedá moc rozdělit na to, co se mi líbilo, a love-zápletku, která ne, protože konec byl víceméně o ní. Jakožto srdcaři, se mi poslední odstavce i finální rozhodnutí postav zamlouvaly, vážně jo. Bohužel ve vzduchu pořád viselo to, jak se dané postavy chovaly předtím. Takže konec ušel, ale podle mého názoru nic světoborného.
Finální hodnocení
Co bych označila jako plus, bylo, že si autor pohrál s prolínáním obou světů. Někomu se to zdá málo, ale mě to takhle vyhovovalo. Například, když Darcy uvažuje nad tím, co do knihy dá - a ono to v následující kapitole skutečně je. Dál musím ocenit to, jak dobře popsal postavu Lizzie a její malé „duší“ kamarádky Mindy. Obě mi přirostly k srdci, že mi bylo skoro až líto, když jsem se s nimi loučila. V druhém světě se mi naopak zamlouvala postava Nishy, mladší sestra Darcy.
Minus pro mě byla již zmíněná love-zápletka, v obou světech. Dalším minusem byly bohužel i některé scény v Zásvětí. Celkově Zásvětí jakožto to místo mi přišlo popsané vážně zvláštně, nerealisticky. Jistě, je to knížka typu fantasy, ale právě proto to realisticky působit má, nemyslíte? Aby to čtenáře přesvědčilo, že by to skutečné být mohlo.
Celkově se mi ale kniha líbila a určitě ji můžu doporučit, protože má svoje kouzlo, zvlášť pro ty, co píší. Když pominu tu lásku v uvozovkách, tak knize ve své podstatě nemám, co bych vytkla, a určitě můžu s klidem prohlásit, že i ona mě zasáhla. Možná tou trochou duchařiny, nebo tou kapkou ironie a humoru anebo možná tím, jak krutě reálná je (minimálně ta část o Darcy).
90%
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za každý komentář :)