pondělí 6. června 2016

První recenze aneb když mi nemoc vleze na mozek

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru

Benjamin Alire Sáenz


„A byla pravda, co říkala máma. Všichni vedeme svou malou, soukromou válku.“

Originální název: Aristotle and Dante Discover the Secrets of the Universe
Vydání: První
Nakladatelství: Cooboo
Počet stran: 365
Vazba: Hardback
Rok vydání výtisku: 2015
Překladatel: Světlana Ondroušková

Anotace: Aristoteles je naštvaný teenager, který má bratra ve vězení. Dante je všeználek s nezvyklým pohledem na svět. Tihle dva kluci se potkají na koupališti a zdá se, že nemají zhola nic společného. Ale protože jsou oba samotáři, začnou spolu trávit čas a zjistí, že jejich přátelství je opravdu neobyčejné – takové to, které změní životy a vydrží navždycky. A díky němu také Ari i Dante zjistí ty nejdůležitější pravdy o sobě samých a o tom, jakými lidmi by se chtěli stát.

Úvod
Myslím, ne, já to vím, že tohle je moje úplně první oficiální recenze na knížku. Do téhle doby jsem psala kratší recenze, jen tak, a házela je bez ladu a skladu online na facebook. Tak čím je tahle jiná? Proč mě donutila zrovna tahle knížka napsat svoji první oficiální recenzi?


Proč?
Možná proto, že kniha Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru je zvláštní. Nesmírně zvláštní. Je pojatá jakýmsi odlišným způsobem, než jakékoli jiné knihy, které jsem za poslední dobu četla. Odhaluje čtenáři část duše, o které do té doby nevěděl. Část duše, mysli, kterou měl v sobě skrytou a buď nechtěl, nebo se dokonce bál ji objevit.
Možná je to jen můj pocit, ale ta kniha vás rozhodně poznamená, a je jedno, jestli trochu nebo úplně.

Začátek
Když jsem začínala číst tuhle knihu, nevěděla jsem, co od toho očekávat. Popis mě zaujal, protože knih o pravém, nefalšovaném přátelství není mnoho. Je jich vlastně žalostně málo. Natožpak o přátelství dvou kluků. Říkala jsem si, že by mohlo být zajímavé, nahlédnout na chvíli do klučičí duše. A bylo, věřte mi, že bylo. Ale zpátky k začátku.
První kapitola mě zaujala, druhá stejně tak, ale čím více příběh postupoval, tím můj zájem ochaboval. Ne doslova, to bych knihu nepřečetla tak rychle. Ale přeci jen, bylo tam něco, co mi nesedlo. Občas jsem se přistihla, že u toho přemýšlím nad milionem dalších věcí. Jenže to je záměr té knihy - nutí vás se zamyslet. Nad životem. Nad sebou samým. Nade vším.

Poté
Někdy v polovině ale přišel zásadní zlom, a tehdy mě to nejen bavilo, ale já tou knihou žila. Od té doby jsem - většinu času, protože přiznejme si; nic není stálé - knihu hltala, každé slovo i větu. Postavy odkrývaly svá tajemství, mám-li použít klišé, tak odhalovaly vesmír, a najednou byly čtenáři o kus bližší. Něco v celém ději, spádu a příběhu způsobilo, že jsem knihu skoro nedokázala odložit, vlastně mi to překazil jen spánek a kapka školy.

Třesk na konec
Protože nehodlám spoilerovat, nebudu zabíhat do detailů ani do toho, jak to vlastně celé skončilo. Jediné, co o konci řeknu, je to, že je vlastně docela předvídatelný. Neuvědomíte si to, dokud u něj nebudete, ale jakmile knížku zavřete, plácnete se do čela a řeknete si - vždyť to bylo jasné jak facka!

Závěrečné zhodnocení
Kniha možná není od začátku tak úplně chytlavá, ale vážně stojí za to, si ji přečíst. Správný čtenář vždycky vytrvá až do konce. Navíc, tahle knížka má v sobě jakýsi psychologický nádech - a tím vás nechci strašit, naopak -, který vám pomůže nahlédnout do sebe samých. Doporučuju všem, co se rádi nad knihou aspoň trochu zamyslí. Jako bonus, příběh Ariho a Danta je svým způsobem roztomilý. Někdy zábavný, někdy sarkastický a jindy se vám chce brečet. Ale tak už to u knih bývá.
Já sama za sebe budu tímto příběhem ještě dlouho pomatená - nebo přinejmenším do doby, než začnu a dokončím další.

85%

2 komentáře:

  1. Už pred časom som si túto knihu chcela kúpiť a prečítať - vlastne odkedy som sa dozvedela, že má vyjsť. V prvom rade ma zaujal jej názov a hneď na to ma odradila jej antonácia, ktorá sa ani trochu nepodobala mojej predstave, ktorú zanechal názov. :D Ale po prečítaní tvojej recenzie som znovu na vážkach, kúpiť či nekúpiť. Mám rada knihy, ktoré v človeku niečo zanechajú, nútia ho zamyslieť sa... a zároveň ich nenávidím, pretože ležia dlho v hlave (ako si aj sama poznamenala). Ale keďže si jej dala 85%, musí stáť naozaj za to. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já přečtení určitě nelituju, ale protože jsem i já student bez peněz, co má miliardu jiných knih, co by koupil radši, tak si tuhle zatím koupit nehodlám. Možná časem ano, ale kdo ví :D.
      Ale jak jsem řekla, přečtení opravdu nelituju :).

      Vymazat

Předem děkuji za každý komentář :)