Osmnáctá recenze aneb naděje umírá poslední

Past

Andrew Fukuda

„Někdy tě pravda neosvobodí. Někdy tě naopak vyděsí. A pak si přeješ, aby ses ji raději nikdy nedozvěděl.“

Originální název: The Trap
Vydání: První
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 348
Vazba: Paperback
Rok vydání výtisku: 2015
Překladatel: Jakub Kalina

Anotace: Gen, Sisy, David a Epap společně se zbylými dívkami z Misie ujíždějí vlakem neznámo kam. Bojují o holý život a snaží se zachránit jeden druhého a současně svoji jedinou naději: lék. Vědí, že šance na uzdravení jejich blízkých a na lepší svět pro všechny existuje. Stačí jen dostat se k cíli a nevběhnout do pasti. Osud Genovi chystá i další překvapení – znovu se setkává se Září, jeho první láskou a současně tím nejnebezpečnějším protivníkem…

Kdo kdy četl nějakou trilogii, a já neznám nikoho, kdo ne, tak ví, že první díly mají spád tak akorát a bývají ještě takové nevinné, druhé nudnější a třetí jsou srdcervoucí, bolestivé a zatraceně napínavé. Samozřejmě se jedná jen o můj názor, ale většinou to jsou poslední díly, ve kterých umírá kvadrilion postav, vše se blíží ke konci a vám to trhá duši, protože konec chcete, ale zároveň až mučivě nechcete.

Jede, jede mašinka…
A už dojela. Těm, kterým jsou známy předchozí dvě knihy, by mělo být jasné, kam asi „mašinka“ dojela. Právě z toho důvodu nemusíte čekat, až kniha začne být drsná a mít spád; ona ho má už od první věty. A věřte tomu nebo ne, ale tak tomu je až do samého konce. Ale to předbíhám.

Krev, pot a slzy
Kdyby slova v nadpisu fungovala jako nákupní seznam, a vy si měli odškrtnout, že máte všechno, pak by tomu tak stoprocentně bylo. Všechna tři slova a mnohem víc najdete v této knize. Souvislostí přibývá, ale už jich zdaleka není tolik jako v díle druhém, a rychlost je konečně úměrná ději samotnému. Objevuje se víc postav, citů či napětí; zkrátka a dobře, těžko bych našla nějaký skutečný minus, který bych tu mohla vypsat.

Ani jednou se mi nestalo, že bych se u knihy nudila. Pravda, něco by se dalo vyškrtnout či zkrátit, ale to je jen detail mezi hromadou jiných věcí. Něco jako jehla v kupce sena. A stejně jako u minulé knihy, i u této se mi líbily mnohem častější náhledy do minulosti postav. Stejně tak střídání pohledů děj oživilo, já sama jsem byla za možnost nahlédnout i do mysli jiné významné postavy fakt ráda.

Není zvrat jako zvrat
Jsou situace, kdy byste události čekali, a pak situace, kdy jen na knížku zíráte a nemůžete popadnout dech. I to se mi u Pasti stalo a ne jednou. Nebudu prozrazovat ani říkat nic, než to, že cokoli by vás od předchozích dílů odradilo, kvůli tomuto stojí za to sérii dočíst.
Konec jako takový se mi zrovna tak zamlouval a musím uznat, že se mi Past četla o dost lépe než předchozí díl - Kořist.

Pár slůvek k závěru
Netvrdím sice, že mi kniha skutečně přirostla k srdci, stejně tak celá trilogie, ale něco v sobě měla. Byla originální; jedna z nejlépe podaných teorií o upírech, jakou jsem kdy četla. Stovku dávám jen výjimečným knihám, mezi které se ani jedna z této série řadit nemůže. Přesto je všem doporučuju, zvlášť milovníkům fantasy, protože nudit se rozhodně nebudete.

91%